• Další vybavení na klettersteig

    Horolezecké lano na zajištěné cestě

    Není vždy nutné. Na zajištěných cestách se používá jen v nepředpokládaných situacích. Je ale moudré sebou alespoň nějaké krátké lano mít (min. 20 – 30 m pro menší skupinu lidí). Umožňuje si svépomocí zajistit úsek trasy, který není trvale zajištěn, nebo je poškozen. Výhodné je zvláště při zvratu počasí, kdy i jindy lehké úseky cesty se mění na obtížně průstupné terény. Lano též uplatníme, bude-li potřeba pomoci někomu slabšímu, kdo se dostane do potíží. Vezme-li sebou družstvo turistů lano, pak je nutno ještě přibrat pro každou osobu:

    • jistící a slaňovací pomůcku s karabinou s pojistkou
    • kratší prusíkovací smyčku
    • dvě volné karabiny tvaru D s pojistkou zámku
    • delší popruhovou smyčku

    Nejzkušenější ze skupiny by měl mít volných karabin víc (okolo pěti až šesti), aby případně mohl zbudovat lanové zábradlí (ukotvit fixní lano). Tento manévr již předpokládá zkušenosti s pohybem v horolezeckém prostředí, a manipulací s horolezeckou výzbrojí (viz. kapitola 4.1 Vysokohorská turistika na str. ???).

    Některé zajištěné cesty jsou budovány tak, že v určitých rozestupech jsou ve skále osazeny jen železné kramle, a úseky mezi nimi jsou zcela nejištěny. Chce-li se člověk jistit na takto zajištěných cestách, je použití lana nezbytností.

    Přilba

    Je naprostou nezbytností. Na trase zajištěné cesty se většinou pohybuje více lidí, a ti způsobují uvolňování kamenů, které mohou člověka zasáhnout. Dále bez přilby hrozí nebezpečí, že se při pádu člověk úderem hlavy o skálu zraní. Přilba na zajištěné cesty musí být svou konstrukcí horolezecká. Různé vodácké, zednické nebo cyklistické přilby jsou svými konstrukcemi nevhodné.

    Rukavice

    Je vyloženě výhodné až nutné je mít sebou. Ocelové lano, jímž bývají trasy klettersteigů nejčastěji zajištěny, je tvořeno svazkem menších ocelových drátů. Někdy se tento snop drátů roztřepí, a jednotlivé ostny drátů dokáží bolestivě zranit dlaně rukou. Mimo to je celodenní šplhání rukama po ocelovém laně pro kůži rukou namáhavé samo o sobě. Člověk nezvyklý hrubé manuální práci může mít po jednodenní túře bez rukavic puchýře a mozoly na dlani. Rukavice by měly být z pevného materiálu, kožené, dobré jsou kožené s pogumovanou dlaní. Měly by být pohodlné a poddajné, aby v nich ruka neustále svírající ocelové lano nebyla unavována překonáváním odporu, jak by tomu bylo v případě tuhých rukavic. Nevhodné jsou pletené rukavice, kloužou po ocelovém laně a rychle se roztrhají.

    Obuv

    Na jednodušších trasách volíme k obutí pohorky, které se hodí pro postup v suti, nebo jinak kamenitém terénu. V pohorkách se také dobře stojí na kramlích a umělých železných stupech, takže s nimi lze překonat i obtížnější klettersteigy. Na opravdu těch nejobtížnějších zajištěných cestách, kde se nohama často leze po přirozené skále, se dobře uplatní pohodlné kotníkové horolezecké lezečky.

    Pokud je terén zajištěné cesty hodně proměnlivý, nezbývá než vyrazit v jednom typu obuvi, a druhý typ obuvi mít v batohu, a v příhodné okamžiky se přezouvat. Anebo si pořídit univerzální klettersteigovou obuv, což jsou lehké pohorky dobře fixující nohu, přičemž špička boty je uzpůsobená pro dobré stoupání na skálu. V takové obuvi se dobře překoná jak kamenitá cesta, tak i lezecké úseky do III. stupně obtížnosti UIAA.

    Ostatní výbava

    Výlet na klettersteig v horách lze chápat jako jakýsi usnadněný vstup do exponovaného vysokohorského prostředí. Každý, kdo se do něj vydá, by sebou měl mimo jiné mít :

    • základní lékárničku
    • čelovou svítilnu
    • rezervní oblečení do špatného počasí (šusťákovou větrovku a kalhoty, čepici)
    • žďárského vak na nouzový bivak
    • mapu, buzolu a výškoměr