• Ledovec

    Ledovce se rozdělují na dvě skupiny:

    • kontinentální (např. Antarktida, Grónsko)
    • horský (např. v Alpách)

    V horolezectví se nejčastěji setkáváme s ledovcem horským.

    Horský ledovec se vyskytuje v několika typech:

    Náhorní ledovec se nachází na nějaké horské plošině (plató), a splazy z něj vytékají do vícero směrů. (Např. Hallstattský ledovec na Dachsteinu).

    Karový ledovec se nachází v horském kotli a nemá, kam by odtékal. Je jak jezero sevřený skalami, jen místo vody je led.

    Visutý ledovec je takový, jenž dotekl na okraj velkého terénního srázu, a dalším pohybem dolů se z jeho čela ulamují velké kusy ledu, které se pak řítí dolů horským úbočím. Mnohdy tak vznikají celé ledopády plné séraků (ledovcové bloky, věže), které spojují visutý ledovec s ledovcem údolním. Může ale taky být, že kusy ledu z visutého ledovce se zřítí dolů do suchého údolí jen jako ledová lavina. A tam pak roztají.

    Údolní ledovec protéká horským údolím a je podobný řece. Je to vlastně dlouhý ledovcový splaz, pomale se sunoucí vpřed.

    Ledovec se pohybuje rychlostí přibližně 20 – 300 m za 1 rok. Tloušťka ledovcové vrstvy bývá různá, v některých místech ale může být až 300 m.

    Ledovce vznikají sněžením. Ve vysokých polohách hor napadnou takové vrstvy sněhu, že se spodní vrstvy sněhu se za stálého střídaní teplot a tlaku stlačí, sněhové vločky ztratí svou krystalickou podobu, a vznikne nejprve ledovcový firn (velmi hrubozrnný sníh), a z něj pak ledovcový led. Jeho masa pro svou obrovskou hmotnost začne ve směru nejmenšího odporu silou gravitace stékat dolů. Led ledovce je hrubozrnný, a prostoupený množstvím malých bublinek vzduchu. V místech chladnějšího klimatu se na povrchu ledovce vyskytuje sníh či firn. V nižších polohách, kde je přes den tepleji, bývá povrch ledovce tvořen právě hrubozrnným ledem.

    Na ledovci můžeme pozorovat řadu tvarů a jevů. Pro horolezectví hrají z nich největší roli ledovcové trhliny.

    Rozeznáváme několik druhů trhlin, a to jednak podle celkového umístění trhliny v ledovci (např. podélné, odtrhové, atd.), a pak podle tvaru (profilu) trhliny (např. „A“, „V“).

    V textu níže jsou trhliny „A“, „V“ popsány v odstavci Příčné trhliny, ale samozřejmě tyto tvary trhlin se vyskytují i u všech ostatních trhlin (podélných, radiálních, atd.).

    Trhlina odtrhová – nachází se při horním okraji ledovce. Vzniká odtržením masy ledovce od firnového svahu na kopci. Ve svahu se totiž netvoří velké vrstvy sněhu (díky svahu nový sníh sklouzává dolů hned po napadnutí, toť různé sesuvy sněhu a lavinky), a tak tenčí a lehčí firnový sníh nemá takovou tendenci se sunout dolů. Naproti tomu nížeji položený mocný a těžký ledovec ano. Ledovec se tedy od firnového pole odtrhne a vznikne odtrhová trhlina. Ta mnohdy představuje obtížné místo už při nástupu do horské stěny, kdy jak hradní příkop brání přístupu pod stěnu.

    Trhlina podélná – je rovnoběžná se směrem toku ledovce. Vzniká buď v místech, kde se řečiště ledovce rozšiřuje, anebo nad terénními nerovnostmi podloží na dně ledovce, jejichž průběh je rovnoběžný, souhlasný se směrem toku ledovce.Také se podélné trhliny tvoří na vnitřní straně zatáčky údolního ledovce, kde ale nejsou tyto trhliny široké, spíše jen praskliny, ale jednotlivé bloky ledů se vůči sobě posunují nahoru a dolů. Je to způsobeno větším tlakem v ledu v těchto místech.

    Trhlina příčná – vzniká v místech, kde podloží pod ledovcem buď klesá, anebo se stává povlovnějším, vždy však tato terénní nerovnost je kolmá na směr toku ledovce. Právě příčné trhliny se nejčastěji tvoří ve dvou tvarech:

    Trhlina tvaru ”V”

    Vzniká v místech terénní elevace (výdutích). Trhlina se směrem do hloubky zužuje.

    Trhlina tvaru "V"

    Na obrázku nahoře je typická trhlina tvaru „V“. Taková trhlina je už z dálky dobře viditelná, proto většinou nepředstavuje velké nebezpečí. Pokud nám ale stojí v cestě, může být její překonání velmi nepříjemné. Buď se musí obejít, nebo se najde příhodné místo pro sestup do ní, a výstup z ní na druhé straně. V takovém případě se člověk lezení v ledu většinou nevyhne.

    Trhlina tvaru ”A”

    Vzniká v prohlubních a směrem do hloubky se rozšiřuje.

    Trhlina tvaru "A"

    Na obrázku nahoře je typické území poseté trhlinami tvaru „A“. Vidět jsou jen úzké štěrbiny trhlin, které jsou často překryty sněhovými mosty. Ty sice umožňují přejití přes trhliny, ale zároveň hrozí jejich proboření. Pohybovat se v takovém to terénu bez jištění je čirou sebevraždou.

    Trhlina okrajová – vzniká v místě dotyku ledovce a skály. Tím, jak na skálu svítí přes den slunce, se skála zahřívá, a to daleko více, než masa ledu. Ledovec tak v blízkosti skály taje, postupně odtává a vzniká tím právě okrajová trhlina. Může být mnohdy velmi široká a hluboká!

    Okrajová trhlina

    Trhlina boční – vzniká díky rozdílné rychlosti toku ledovce. Má šikmý směr vzhledem k směru toku ledovce. Ve středu ledovce teče led rychleji, kdežto u okrajů teče pomaleji, protože jej brzdí tření o okolní skály. Rychlejší střed tak jakoby utíká okraji a mezi oběma částmi ledovce vzniká pnutí a dochází k praskání ledu. Takto vzniklé trhliny jsou kolmé vůči směru pnutí, tedy jsou převážně směrovány šikmo od okraje ledovce nahoru („proti proudu“) ke středu ledovce, u okraje jsou širší a ve směru ke středu ledovce se zužují.

    Na následujícím obrázku je to podrobně ukázáno. Ve středu ledovce (a) je proud tekoucího ledu rychlejší, než na kraji (b), kde je bržděn třením o skalnatý břeh. Za stejnou dobu dva body A a B urazí z první pozice do druhé pozice různě dlouhé vzdálenosti, čímž se oba body od sebe vzdálí a vznikne mezi nimi v ledu pnutí a tím trhliny.

    Půdorys ledovce - a) rychlejší tok ledu ve středu ledovce - b) pomalejší tok ledu na kraji ledovce - c) boční ledovcové trhliny

    Trhlina radiální – nachází se na čele ledovce vyteklého z údolí, kde se ledovec rozlévá do šíře. Je to vlastně trhlina podélná (protože probíhá ve směru toku ledovce), ale přitom více radiálních trhlin je k sobě navzájem položeno paprsčitě šikmo.

    Pod ledovcem se může nacházet nějaký velký skalnatý hrb, a ledovec nad ním je vypouklý nahoru. Vznikne tak ledovcový hrb, jenž je často rozbrázděn trhlinami tvaru V, a které jsou k sobě položeny buď ve tvaru kříže (tzv. křížová trhlina), nebo jsou paprsčitě rozvětvené ve směru pryč od středu hrbu. V místech, kde ledovec má prudký sklon dolů vzniká ledopád. Ledovec v takovém místě značně rozpraská na různé ledové bloky, věže, vznikne hotový ledový labyrint. Tyto ledové bloky se nazývají séraky.

    Ledovcové trhliny jsou někdy překryty napadaným a větrem navátým sněhem. Vznikají tak sněhové mosty.

    Sněhový most

    Někdy se most přes trhlinu utvoří i tak, že se některý sérak zřítí a vzpříčí se v trhlině. Po povrchu údolního ledovce za teplých letních dnů mnohdy tečou různé stružky či potoky vody. V příhodných místech si voda (a kameny, které voda unáší) prorazí cestu do nitra ledovce. Vznikne tak jakýsi jícen, v němž potok mizí, a ten se nazývá ledovcový mlýn. Voda pak vytéká z čela ledovce tzv. ledovcovou branou. Ledovec svým pohybem výrazně modeluje své skalnaté okolí. Před sebou tlačí množství skalisek a kamenů. Vzniká tak čelní moréna. Kameny se hromadí, zvláště u údolních ledovců, i po stranách ledovce, vznikají tak boční morény. Pokud se dva ledovce stékají, ze skalnatého ostrohu mezi nimi jsou odnášeny kameny hromadící se ve středu nového, spojeného ledovce, a vzniká tak moréna střední.

    * * *