Na stránce Síly při jištění přibyl nový text, tabulka a obrázky, které se věnují různým formám zatížení jistících bodů. Jednak první novinkou je zde tabulka s hodnotami zatížení, které reálně vznikají při pádu lezce z různých výšek. Uvedené údaje pocházejí z měření provedených bezpečnostní komisí Německého alpského spolku (DAV). Na to navuzuje další obvyklá situace, a to odsednutí lezce do vratného jistícího bodu. Zde opět v důsledku vektorového součtu sil může síla zatěžující jistící bod nabýt větších hodnot, než je jen prostá tíha odsedlého lezce. Dalšími situacemi, při kterých dochází k zatížení jistícího bodu je prosté jištění druholezce z horního jistícího stanoviště. Dalo by se čekat, že zde už bude zatížení odpovídat tíze druholezce, ale kdepak. Může být, že zatížení bude mnohem silnější, než je pouhá tíha člověka na pozici druholezce. Dále jsou také zmíněny situace při slaňování a při sólolezení se sebejištěním pomocí blokantů.
Odkaz: Síly při jištění
Na webu American Alpine Institute vyšel nedávno článek pojednávající o vhodnosti použití řetězových odsedávacích smyček, především typu daisy chain a PAS. V případě daisy chain článek upozorňuje na dnes již poměrně známou možnost selhání, kdy při určitém nesprávném připevnění smyčky ke karabině může následná destrukce šitých švů vést k tomu, že karabina z hlavního okruhu smyčky úplně vypadne, protože se ocitne mimo něj. Kdo tuto problematiku ještě nezná, má tam na webové stránce AAI vložené video, které toto selhání ukazuje, a další podrobnější informace naleznete i zde v Horolezecké metodice na stránce 
Na webových stránkcáh American Alpine Institute vyšel nedávno článek věnovaný bezpečnosti při slaňování. Jak autor článku Jason D. Martin připomíná, nezanedbatelná řada nehod a zranění se při horolezectví stane právě při slanění. A tak jako první dobrou radu dává, pokud to jde, raději sestupte pěšky. V další části článku se poté věnuje nutnosti mít při slaňování na konci lana navázaný uzel, aby slaňovací pomůcka nevyjela z lana ven. Horolezci často na toto jednoduché opatření zapomínají. Závěrečná část článku se už i s použitím fotografií věnuje sebejištění při slaňování pomocí prusíků, zda sebejistící prusík umístit nad slaňovací pomůcku nebo pod ní, a na co si dávat přitom pozor.
Na stránce Odsazení jistícího stanoviště je nový obrázek, zachycující variantu, kdy jistící pomůcku máme připevněnou na laně, které od kotevního bodu vede dolů k druholezci. Předchozí obrázek, který tuto situaci zachycoval, byla prastará fotografie z devadesátých let, a byla tam použita dnešním standardům již neodpovídající jistící pomůcka, takže nastal čas pro aktualizaci. Nyní je tam identický obrázek k druhé variantě, což je situace, kdy je jistící pomůcka připevněná na lano vedoucí k jističi, a podobnost obrázků lépe umožní provést strovnání těchto dvou variant. Jako jistící metoda je použitá poloviční lodní smyčka. Odsazení stanoviště je metoda, která umožňuje jističi zaujmout výhodnější pozici v terénu, kdy jednak lépe vidí do stěny na přilézajícího druholezce, a také se tím zmenšuje tření lana na horní hraně stěny, šetří to lano a na měkkých horninách, jako je například pískovec, i přírodu, neníčí se skála odíráním.
Většinou inovace horolezecké výstroje a výzbroje vede ke zlepšení. Ale i vývoj k lepšímu může mít své stinné stránky a pro zlepšení jedné věci se může zhoršit jiná věc. Tímto povzdechem začíná článek The Problem with Rappel Back-Ups Off Moderns Leg-Loops uveřejněném na webu American Alpine Institute. Článek pojednává o problematice sebejištění při slaňování, kdy se sebejistící prusík připne k nohavičce sedacího úvazu. Sice takové řešení není ideální, do prusíku pak nelze v případě odepnutí slaňovací pomůcky odsednout, ale zkrátka někdy se pro rychlost a pohodlí takto sebejištění při slaňování řeší. Jádrem sdělení článku je však závažný poznatek, že v případě, kdy je sedací úvaz vybaven tzv. rychloupínacími přezkami (sponami), které bývají protaženy popruhem nohaviček pouze na dvakrát, a nikoliv na třikrát jako staré klasické přezky, hrozí při obvodovém tahu karabiny za nohavičku její rozepnutí a tím i vypadnutí sebejistícího prusíku ven z uzavřeného okruhu – následně pád, zranění či smrt. Autor článku Jason D. Martin doporučuje v takovém případě karabinu zapínat na vnitřní stranu nohavičky sedacího úvazu, tak aby karabina nebyla v kontaktu s přezkou a byla od ní oddělena popruhem, který spojuje levou a pravou nohavičku. V rámci článku jsou podrobné a názorné fotografie, které ukazují špatnou verzi, a i tu správnou, a již z letmého pohledu na fotografie je vše jasné. Více v odkazovaném článku.
Nedávno se na skalách jižní Moravy stala nehoda, kdy se s lezcem vytrhla skoba, kterou použil jako vratný jistící bod při spouštění dolů na zem. Vlastní nehodu ponechme stranou, ale v následných diskusích na horolezeckých webových stránkách se ukázalo, že obecně mezi horolezeckou veřejností není moc známo, jak se lezec může při spouštění sebejistit, respektivě si pomocí sebejištění zkrátit pád, který jako takový pak každopádně musí zachytit jistič, protože ten provádí spouštění. Je to k nevíře, ale skutečně uvedenou metodu ochrany před pádem až na zem při vytržení vratného bodu dosud asi nikdo nenakreslil, alespoň se ji přes usilovnou snahu nepodařilo v žádné z řady publikací nalézt. A tak nezbylo, než ji nakreslit teď. Obrázek pomůže vše lépe pochopit, a nezbývá než doufat, že se metoda stane známější než dosud. Je zařazen spolu s doprovodným textem na stránce Dolní jištění v části zabývající se spouštěním prvolezce po dokončení výstupu.
Na stránce Dolní jištění je nově nakreslený obrázek, jak instalovat lano do vratného bodu s trvale uzavřeným okem, aby se lezec mohl nechat spustit dolů. Starší obrázek, který daný návod ukazoval doposud, totiž znázorňoval situaci, kdy je vratný bod tvořen klasickým slaňovacím kruhem. A přes takový kruh by se spouštěn nemělo, lano jej brousí a časem by to kruh zničilo a pro osazení nového by se muselo zbytečně sekat do skály. Spouštění je potřeba provádět pouze na takových konstrukcích vratných bodů, které ty části, jenž jsou otírány lanem, mají odmontovatelné a lze je vyměnit, aniž by u toho hrozilo další narušení skály. V poslední době se nejčastěji používá kovový řetěz se šroubovací karabinou (tzv. mailonka). Proto abychom kromě metodicky správného postupu inspirovali i k lepší etice chování ve skalách, je zde nový obrázek, který oproti starému již ukazuje i vhodnou konstrukci vratného bodu. Také je obrázek podrobnější a více rozfázovaný.
