Na webu American Alpine Institute vyšel nedávno článek, který se věnuje rovnováze při chůzi na sněhu. Zdálo by se, že se jedná o zanedbatelnou problematiku, ale skutečnost je taková, že mnoho vážných pádů na sněhu se stalo v místech, která nebyla technicky obtížná. A na vině byla často špatná technika chůze. Přitom pohyby potřebné pro dobrou rovnováhu chůze není těžké zvládnout. Jedná se především o pohyb v terénu, který je sice strmý dost na to, aby člověk nepříjemně padal svahem, ale ne dost strmý na to, aby to vyžadovalo přechod na lezení pro předních hrotech maček. Právě do takového terénu autor článku Jason D. Martin doporučuje používat křížný krok, který poskytuje dostatečnou rovnováhu. Zvláště při pohybu na firnu a ledovci se defacto jedná o určité napodobení tzv. francouzského stylu postupu, kdy posazení nohou umožňuje zabodnout všechny hroty maček. Kromě popisu jsou jsou součástí článku i fotografie.
Odkaz: American Alpine Institute – In Balance, Out-of-Balance
Na webových stránkách Klettern.de vyšel článek věnovaný lezeckému tréninku. Autorem je Dr. Guido Köstermeyer, a ve svém článku se zaměřuje především na trénink, který má vést ke zvýšení výkonnosti pro lezení z šestého na sedmý stupeň obtížnosti, a ze sedmého na osmý stupeň obtížnosti. Nejdná se tedy o nějaké odtažité rady pro úzkou skupinu špičkových lezců, ale o rady, které mohou být užitečné pro řadu normálních lezců. V článku jsou také zmíněny podmínky, které musí lezec pro svůj trénink mít, aby byl co nejvíce efektivní, samozřejmě nechybí rady pro vyvážení tréninku vyrtvalosti, techniky a maximální síly, a pro ulehčení plánování tréninku jsou součástí článku dvě tabulky s podrobným rozpisem, kdy ve které fázi tréninku se čemu věnovat.
V dnešní době se z lezení stal komplexní sport, který zahrnuje množství technik a specializací. Bez ohledu na to, jakým typem lezení se člověk zaobírá, všechny z nich vyžadují použití téměř každého svalu na těle – na tahání, tlačení, natáhnutí se, a napnutí celého těla a na udržení stabilní polohy těla v náročné pozici. A po celou dobu musí ještě lezec dělat zásadní rozhodnutí, jak provést další manévr. Tělo se v takových případech často dostává na hranice fyzického výkonu a do extrémních poloh, kde hrozí zranění. Jedním z nich je zranění kolena. A mezi nejčastější zranění kolena patří natrhnutí nebo roztrhnutí menisku, přetrhnuté vazy a tlumící polštářky v kolenních kloubech. – Tolik z úvodních slov článku Lezecká zranění – koleno, který vyšel na webu Climb.sk. Jedná se o rozsáhlý článek s podrobným popisem různých typů zranění kolene při lezení, včetně názorných kreslených obrázků, rentgenových snímků a fotek z lezení.
Pro úspěch při lezeckém výstupu na první pohled může se zdát rozhodujícím faktorem fyzický výkon, zkrátka zdatné lezení, silné svaly a správně prováděné pohyby. Což jistě je také potřeba. Ale k úspěchu je potřeba ještě jedno umění, a to umět si odpočnout. A právě tomuto tématu se věnuje článek „Wer rastet, der punktet“, uveřejněném na webu Klettern.de, který se věnuje metodám, jak v rukách ušetřit nebo obnovit síly během výstupu. Fotografická příloha je k prohlížení umístěná uvnitř článku, musí se její prohlížení spustit zvlášť. U jednotlivých fotografií je další doprovodný text, který podrobně vysvětluje, jak je která poloha kdy použitelná a výhodná. Způsoby odpočinku jsou různé, počínaje prostým protřepáním rukou, buď střídavě jedné a pak druhé ruky, anebo pomocí vhodného postoje nohama můžeme uvolnit dokonce obě ruce. Více a podrobněji v odkazovaném článku.
Naštěstí v současnosti není padání taková hrůza jako dřív. Díky dynamickým lanům a pohodlným sedákům je to dnes něco úplně jiného, než v dobách, kdy se lano uvazovalo okolo těla, a to lano navíc bylo konopné. Není divu, že jedinou poučkou ohledně padání dříve bylo: „Prvolezec nepadá“. To dnes se na dobře zajištěných skalkách a na umělých stěnách padá o sto šest. Četnost však neznamená bezpečnost. Ani dnes není padání bez rizika. Řada rizik, které mohou nastat, se však dá s trochou vědomostí a zručností redukovat. A právě tomu, jak se při pádu chovat, na co si dát pozor, jak při něm zareagovat, se věnuje článek Lezecké zručnosti: Padanie, který vyšel na slovenských webových stránkách Climb.sk. Článek je původně psaný pro BMC (British Mountaineering Council), a jeho autorem je Ian McNeil. Přeloženo do slovenštiny, doplněno fotografiemi.
Chyt daleko, to je při skalním lezení vždycky šlamastika. Jak se tam jenom natáhnout a nespadnout při tom? Právě na tuhle otázku dává odpovědi článek Klettertechnik – Adieu Längenzüge, který nedávno vyšel na webu Klettern.de. Článek obsahuje řadu rozfázovaných fotografií, které vám ukážou, jaké finesy vám pomůžou dosáhnout na vzdálený chyt. A to nejenom pomocí dynamického skoku, který je také samozřejmě ukázán a vysvětlen, ale dále i správným postavením nohou, umístěním težiště těla při lezení do správné pozice, využítím spodního přítahu rukou, přenesením váhy na tlak na spodní chyt, nebo někdy i zaháknutím patou nohy. Obrázky doprovází text, ale stěžejní a nejvíce názorné jsou právě fotografie.
