Při slaňování nás mohou potkat různé potíže, ale jedna z těch potíží je taková vždy vzbuzující obavu – zda půjde lano stáhnout dolů. Stát se toho může dost, například to, že lano po vytažení z oka slaňovacího stanoviště spadne do nějaké skalní štěrbiny a tam se zasekne, nebo se lano na mnoha místech dotýká skály a vzniklé tření brání stažení. Také jsou časté případy, kdy kruh, je-li ke skále položen na plocho, se může při tahu za pramen lana, který do něj vstupuje shora, přitisknout ke skále a lano skřípnout. Poněkud nešťastné a (až po vyřešení problémů) komické jsou případy, kdy si na laně zapomeneme navázaný uzel, a lano pak nejde stáhnout, protože uzel svým rozměrem neprojde okem slaňovacího stanoviště. Většina těchto potíží má společné jmenovatele, a to nevhodný tvar skály, případně lidskou zapomětlivost. Nebo-li jsou to věci, kterých si můžeme při troše snahy s předstihem všimnout. A tak člověk nabývá pocitu, že když je na skále, kde je dobře umístěné slaňovací stanoviště, a vše si zkontroluje se vzornou pozorností, tak pak se přeci už nemůže nic stát. Jenže může. Je tu lano, tedy ten předmět, jehož se daný proces (stahování) týká. Lano má nějaké vlastnosti, a tak se během stahování nějak chová. A to už tolik naplánovat nemůžeme. V následujícím případu si ukážeme, co se může stát.
Na stránce lezení na ledu je nová pasáž věnovaná problematice použití jednoduchého lana při horním jištění během lezení ledu s cepíny. V tomto případě lano vede od lezce, popřípadě druholezce, nahoru. A ten si jej může nechtěně rozseknout cepínem, pokud lano nešťastně trefí. Sice se to nestává často, většinou i při zásahu lana se lano od hrotu zobáku cepínu odkloní bokem, ale vyloučit zcela tuto situaci nemůžeme. Zvláště je-li led ukloněný a lano na jeho povrchu leží, pak může zásah lana být opravdu zlý, protože led v tomto případě funguje jako trvdý podklad, a tedy nemá se kam odklonit a dochází k jeho destrikci. Většinou je to částečné přeseknutí nebo proděravění. Lézt pak dál s takový mlanem není věru příjemný zážitek. Existují různé způsoby, jak toto nebezpečí eliminovat, jedním je zdvojení lana (vlastně zálohování), a druhým je přidělání nějaké vnější ochrany pro lano. Jak to konkrétně udělat, to nalzenete právě na odkazované stránce Lezení na ledu.
Na stránce Síly při jištění přibyl nový text, tabulka a obrázky, které se věnují různým formám zatížení jistících bodů. Jednak první novinkou je zde tabulka s hodnotami zatížení, které reálně vznikají při pádu lezce z různých výšek. Uvedené údaje pocházejí z měření provedených bezpečnostní komisí Německého alpského spolku (DAV). Na to navuzuje další obvyklá situace, a to odsednutí lezce do vratného jistícího bodu. Zde opět v důsledku vektorového součtu sil může síla zatěžující jistící bod nabýt větších hodnot, než je jen prostá tíha odsedlého lezce. Dalšími situacemi, při kterých dochází k zatížení jistícího bodu je prosté jištění druholezce z horního jistícího stanoviště. Dalo by se čekat, že zde už bude zatížení odpovídat tíze druholezce, ale kdepak. Může být, že zatížení bude mnohem silnější, než je pouhá tíha člověka na pozici druholezce. Dále jsou také zmíněny situace při slaňování a při sólolezení se sebejištěním pomocí blokantů.
Na stránkách British Mountaineering Council (BMC) vyšel před nadcházející zimní sezónou článek shrnující hlavní potíže, které čekají na na lezce, jenž po letní sezóně se vrchnou na lezení v zimě. Aby noví nadšenci zimního lezení nebyli nepříjemně překvapeni, mají zde k dispozici přehled toho, na co si dávat pozor. Stručně je to: především krátká denní doba, kdy brzy nastává tma, větší nutnost mít doboru předpověď počasí, nezbytné lavinové informace z hlášení horské služby, ovládat navigaci, nutnost používat vždy přilbu, zhoršené možnosti komunikace mezi členy lanového družstva, ztížené lehčí úseky skály zasněžením, a další jiné zapeklitosti. V závěru článku je rozhovor s Rogerem Wildem, který odpovídá na otázky jak se zlepšovat v zimním lezení, jaká používat lana, zda dvoupramenné lano (poloviční, popř. dvojčata) nebo jednoduché lano (odpovídá, že ve většině případů preferuje dvoupramenné), a pak se věnují některým otázkám orientace při sestupu ze zimního Ben Nevisu, což pro české čtenáře není zase až tak podstatné. Hlavní je ale stručné a jasné ozřejmění, že zimní lezení nebude s tou letní gymnastikou na skalách mít nic společného.
