Na webových stránkách American Alpine Institute vyšel článek o propojovacích smyčkách, tedy o způsobech, jak propojit vícero jisticích bodlů pomocnou smyčkou, což se především provádí na jisticích stanovištích. Autorem článku je Jason Martin, a motivací pro napsání článku mu bylo setkání s jakousi rodinkou, která se ve skalách jistila přes tzv. americký smrtící trojúhelník. Tak v Americe nazávají špatně sestrojenou propojovací smyčku. Jak vypadá naleznete hned v úvodu tohoto článku. Další části článku uvádějí tři videa z produkce kanadského horského vůdce Mike Bartera, na kterých ukazuje, jaké jsou možnosti správně provádět propojení jistících bodů smyčkou, ať už se jedná o dva body, nebo i více. Samozřejmě ani zde všechny předvedené způsoby nejsou všemi možnými způsoby co existují, ale inspiraci zde lez nalézt, a především je dobré vidět, jak tuhle metodu dělají jinde. Jinak další způsoby také naleznete na stránce Propojovací smyčka i v naší učebnici.
-
jistící stanoviště
-
7.2.201219.12.2011
Na stránce Tah nahoru je nový obrázek a text popisující situaci, do které se můžeme dostat, když se nám nepodaří nalézt v místě jistícího stanoviště vhodný kotevní bod pro zbudování dolního kotvení pro protitah vzhůru. Konkrétně se jedná o situaci, kdy máme například dvě kotvení, která ale nejsou tutová, takže je záhodno je spojit propojovací smyčkou, abychom dosáhli rovnoměrného rozkladu síly, ale tato propojovací smyčka je delší, takže může při zatížení vzhůru dojít k jejímu nepříjemnému překlopení nahoru, což by prodloužilo pád jištěného lezce. A navíc se v daném místě nehodí přejít na zcela nepřímo realizované jištění, třeba z důvodu malého prostoru nad jističem, například nějaký převis nad místem jistícího stanoviště, kde není dobré, aby byl jistič při nepřímém jištění vysoko nadzdvižen. Ano, jedná se o málo pravděpodobnou kumulaci nepříznivých podmínek, ale občas se i to může stát. A právě pro tyto ojedinělé situace je zde takzvaná kombinace přímého a nepřímého jištění. O co jde, a jak to v modelovém případě vypadá, si lze prohlédnout od nynějška na stránce Tah nahoru.Odkaz: Tah nahoru
28.11.2011
Na stránce Propojovací smyčka je nová stať a obrázek věnovaný metodě propojení dvou kotevních bodů pomocí smyčky s uprostřed navázaným vůdcovským uzlem. Tato metoda byla nedávno vychválena v brožuře Bezpečné lezení II (info@hudy). A tak jsme ji raději zařadili i do naší učebnice, ale s řadou dodatků a upozornění na její některé krkolomnosti, které sdílí s ostatními metodami, jenž využívají k rozdělení propojovací smyčky na dvě ramena vůdcovský uzel. Jednak jako první je potřeba jasně říci, že se jedná o tzv. fixní propojení, tedy pro to, aby obě ramena propojovací smyčky byla rovnoměrně stejně zatížená, je nezbytné přesně vůdcovský uzel na smyčce umístit, jinak je pak zatížené jen jedno rameno propojovací smyčky. Další nevýhodou je, že po sestrojení když už jištění probíhá, nemůžeme provést žádnou korekci, ledaže bychom celý systém rozebrali, ale to je jaksi problém, když už v tom někoho jistíme. Když už používat fixní propojení (což v řadě případů má svůj důvod), tak se daleko lépe nabízejí ty způsoby, které využívají lodní uzel. I ty jsou na odkazované stránce uvedené.Odkaz: Propojovací smyčka
14.11.2011
Na stránce Jistící stanoviště na sněhu je nový obsah věnovaný další možné metodě, jak v tomto terénu zbudovat jistící stanoviště. Jedná se o metodu určenou do měkkého sněhu, a slouží výhradně k dobírání druholezce. Pro zbudování potřebujeme pouze jeden cepín, karabinu HMS a jednu pomocnou smyčku s karabinou. Základem této konstrukce jistícího stanoviště je cepín zabodnutý topůrkem do sněhu ve vyhloubené prohlubni, jenž proti vysunutí nebo vytržení ze sněhové vrstvy zabezpečí jistič sám svou vahou tak, že se na něj posadí. Pomocnou smyčkou se provede jednak sebejištění jističe k tomuto cepínu, ale navíc také tato smyčka poslouží jako běžná propojovací smyčka s plovoucí karabinou pro rozklad síly v případě, že druholezec lano zatíží odsednutím. Jak to celé provést naleznete na názorných obrázcích na odkazované stránce, včetně text s nezbytnými doprovodnými radami pro tuto metodu. Jako všechna jistící stanoviště na sněhu je i tato metoda velmi citlivá na konkrétní podmínky a vlastnosti sněhu. Sníh je jen zmrzlá voda, navíc v sypkém stavu, takže o nějakém pevném bodu dávajícím nám naprostou jistotu si můžeme nechat jen zdát. Při pohybu na strmých sněhových svazích je naší největší jistotou jistota pohybu, tedy lezecká zdatnost a opakovaně získaná zkušenost s postupem v tomto terénu. Zkrátka lepší je nepadat, neodsedávat.Odkaz: Jistící stanoviště na sněhu
7.11.2011
Na stránce Tah nahoru, která se zabývá konstrukcí jistícího stanoviště zajištěného proti tahu vzhůru, je nový obrázek, který ukazuje, jak toto zabezpečení realizovat pokud nemáme k dispozici pomocnou smyčku. V takovém případě musíme použít přímo lano, kterým se provede jak napnutí propojovací smyčky k dolnímu jistícímu bodu, tak se i jeho pomocí zajistí k jistícímu stanovišti jistič. Propnutí do protitahu se udělá pomocí lodních uzlů, které mají tu výhodu, že se dají povolovat a utahovat i poté, co jsou uvázány okolo karabiny. To nám umožňuje mít lano v uvolněném stavu při spojování jistícíhc bodů k sobě a provazování celého systému, což ulehčí práci, protože se tak lépe vážou uzly, a až když je vše hotové, provede se závěrečné napnutí a zpevnění výsledné konsturkce jistícího stanoviště. Jistící stanoviště s protitahem se buduje tam, kde by hrozilo, že tah vzhůru by mohl ze skály snadno vytrhnout jistící prostředky orientované na tah opačným směrem.Odkaz: Tah nahoru
17.10.2011
Na stránce Síly při jištění přibyl nový text, tabulka a obrázky, které se věnují různým formám zatížení jistících bodů. Jednak první novinkou je zde tabulka s hodnotami zatížení, které reálně vznikají při pádu lezce z různých výšek. Uvedené údaje pocházejí z měření provedených bezpečnostní komisí Německého alpského spolku (DAV). Na to navuzuje další obvyklá situace, a to odsednutí lezce do vratného jistícího bodu. Zde opět v důsledku vektorového součtu sil může síla zatěžující jistící bod nabýt větších hodnot, než je jen prostá tíha odsedlého lezce. Dalšími situacemi, při kterých dochází k zatížení jistícího bodu je prosté jištění druholezce z horního jistícího stanoviště. Dalo by se čekat, že zde už bude zatížení odpovídat tíze druholezce, ale kdepak. Může být, že zatížení bude mnohem silnější, než je pouhá tíha člověka na pozici druholezce. Dále jsou také zmíněny situace při slaňování a při sólolezení se sebejištěním pomocí blokantů.Odkaz: Síly při jištění
1.9.2011
Na webu American Alpine Institute vyšel článek Top Managed Belays, který se věnuje poměrně málo zmiňované záležitosti při lezení, a to situaci, kdy k horolezecké cestě přistupujeme shora. Typická je situace nějaké rokle nebo kaňonu, kam do spodních míst není snadný přístup. Samozřejmě je možné tam slanit, a pak lézt nahoru jako při běžné akci, ale to nemusí být vždy výhodné. Například velmi tipická je situace začátečníků, kteří si ještě netroufají natahovat výstupové cesty, a ti právě často postupují tak, že nad skálu dojdou někudy naokolo pěšky, a dolů se jeden lezec spustí na laně, a druhý jej pak s horním jištěním dobírá z horního jistícího stanoviště. I takový postup může mít své záludnosti (zpravidla nevidíme na lezce, není snadné trefit linii výstupu), ale i výhody (kamení urvané lezcem nepadá na jističe, méně se protahuje lano při odsednutí lezce než při rybaření, méně je zatěžován kotevní bod než při rybaření, apod.). Nad všemi těmito a dalšími faktory se v odkazovaném článku zamýšlí Jason D. Martin.28.6.2011
I v lehčím sněhovém terénu občas dojde na potřebu se jistit. Typické je to po překonání nějakého terénního výšvihu, při dolezení na plochý hřeben, apod. Jistič se pak většinou nalézá na jakém si sněhovém plató, okolo firnové nebo sněhové pole, a je potřeba dobrat druholezce. Jenže jak a za co zbudovat jistící stanoviště? Zvláště když na lehčí túře nemáme sebou žádné speciální sněhové kotvy. Právě na tuto otázku se ve svém jednom z posledních článků zaměřil Jason D. Martin z American Alpine Institute. Na sněhově-ledovcové túře, i když jsme s obtížemi nepočítali, máme sebou vždy cepín, lano a úvaz, a tedy si musíme umět pro nenadálá drobná překvapení umět vystačit s touto výzbrojí. A pokud místo, kde se jistič nalézá, je ploché a aspoň mírně pozvolné, je jednou z dobrých a pohotových jistících metoda tzv. metoda zadupnutí, kdy svisle topůrkem zabodnutý cepín jistič zatíží svou vahou, a lano vede přes své tělo tak, aby tah lana tlačil na tělo a tím více zatlačoval cepín do sněhu. Samozřejmě na této bázi existuje vícero metod, další taková je uvedena i zde v učebnici na stránce Jistící stanoviště na sněhu, ale níže v odkazovaném článku American Alpine Institute můžete vidět další modifikace této metody.Odkaz: American Alpine Institute – Snow Climbing Techniques: The Stomper Belay
27.6.2011
Na stránce Odsazení jistícího stanoviště je nový obrázek, zachycující variantu, kdy jistící pomůcku máme připevněnou na laně, které od kotevního bodu vede dolů k druholezci. Předchozí obrázek, který tuto situaci zachycoval, byla prastará fotografie z devadesátých let, a byla tam použita dnešním standardům již neodpovídající jistící pomůcka, takže nastal čas pro aktualizaci. Nyní je tam identický obrázek k druhé variantě, což je situace, kdy je jistící pomůcka připevněná na lano vedoucí k jističi, a podobnost obrázků lépe umožní provést strovnání těchto dvou variant. Jako jistící metoda je použitá poloviční lodní smyčka. Odsazení stanoviště je metoda, která umožňuje jističi zaujmout výhodnější pozici v terénu, kdy jednak lépe vidí do stěny na přilézajícího druholezce, a také se tím zmenšuje tření lana na horní hraně stěny, šetří to lano a na měkkých horninách, jako je například pískovec, i přírodu, neníčí se skála odíráním.10.5.2011
Při budování jistícího stanoviště na vlastních mobilních jistících prostředcích, jakou jsou například vklíněnce nebo friendy, je často používáno propojení těchto jistících (kotevních) bodů pomocnou smyčkou, aby bylo dosaženo rozložení síly, která kotevní bod zatěžuje, tedy aby každý jednotlivý kotevní bod nesl méně síly, než když by v tom byl sám. Někdy se však stane, že skála je tak špatná, lámavá, anebo neposkytuje kvalitní založení, takže ani dva nebo tři kotevní body nedávají pocit jistoty a bezpečí. A tak nezbývá, než provést monstrózní propojení mnoha kotevních bodů, kdy základem je několik propojovacích smyček, a ty jsou ještě v druhém sledu navzájem propojeny další propojovací smyčkou. Jak tyto konstrukce mohou vypadat ukazuje nový článek na webu American Alpine Institute, jehož autorem je Jason D. Martin. Článek je doprovázen několika přehlednými fotografiemi.Doporučujeme
Hodí se
Reklamy
Copyright © Horolezecká metodika. All rights reserved.
-