Na webu American Alpine Institute vyšel článek Top Managed Belays, který se věnuje poměrně málo zmiňované záležitosti při lezení, a to situaci, kdy k horolezecké cestě přistupujeme shora. Typická je situace nějaké rokle nebo kaňonu, kam do spodních míst není snadný přístup. Samozřejmě je možné tam slanit, a pak lézt nahoru jako při běžné akci, ale to nemusí být vždy výhodné. Například velmi tipická je situace začátečníků, kteří si ještě netroufají natahovat výstupové cesty, a ti právě často postupují tak, že nad skálu dojdou někudy naokolo pěšky, a dolů se jeden lezec spustí na laně, a druhý jej pak s horním jištěním dobírá z horního jistícího stanoviště. I takový postup může mít své záludnosti (zpravidla nevidíme na lezce, není snadné trefit linii výstupu), ale i výhody (kamení urvané lezcem nepadá na jističe, méně se protahuje lano při odsednutí lezce než při rybaření, méně je zatěžován kotevní bod než při rybaření, apod.). Nad všemi těmito a dalšími faktory se v odkazovaném článku zamýšlí Jason D. Martin.
