• Náhlý zvrat počasí v zimě

    4.3.2013

    Zimní období je na vrcholu, měsíc březen nám tradičně přináší nejlepší podmínky pro zimní horolezectví v Tatrách i Alpách. Kromě radosti ale zimní hory přináší i specifické starosti. Asi hlavním strašákem zimních hor je tradičně v myslích horolezců lavina. A vcelku oprávněně, s ní opravdu žádné žerty nejsou. Ale pod vlivem tohoto fenoménu nesmíme zapomínat na prozaičtější zimní nebezpečí, a tím je náhlý zvrat počasí – či také zvaný vichřice, wettersturz, blizzard, anebo prostě totální humus, kombinující tři průserové složky: vítr, sněžení, mlhu. Tyto složky bohužel někdy tvoří kulisu posledního dějství… V následujícím textu si stručně řekneme, co udělat pro to, aby to nejlépe vůbec nenastalo, a když už do toho spadneme, tak co v tu chvíli dělat.

    Prvním a nejlepším opatřením proti náhlému zvratu počasí je prevence. Ta je pochopitelně založena na znalosti počasí v budoucnosti, tedy polopaticky řečeno znalosti předpovědi počasí. Proto prvním logickým krokem (nakonec před jakoukoliv horolezeckou akcí) je vyvinout maximální snahu o zjištění aktuální předpovědi počasí. Podle podmínek využít každý zdroj, který se nabízí (televize, rozhlas, internet, SMS zprávy na mobil, telefonát). Vědět, co je za horizontem a co se k nám blíží, je devadesát procent úspěchu. Ve stáří generál Wellington vždycky vzpomínal, že úspěch jeho práce spočíval v tom, dozvědět se, co je na druhé straně kopce. Zatímco pro jiné je Waterloo synonymem zkázy, pro Wellingtona to byl náročný, ale jinak povedený den. On tam vyhrál.

    Kudy dál?

    Však nikdo učený z nebe nespadl, a nelze tedy vyloučit, že nás náhlý zvrat počasí přepadne. Je na člověku, jak upřímně si zhodnotí, zda tomu šlo předejít, nebo ne. Alibistické rétorické cvičení nechť si každý provádí sám. Zde se dále budeme věnovat několika základním radám, co dělat, když už do toho spadneme.

    • Nepanikařit.
    • Ještě za zbytků viditelnosti, během nástupu vichřice, se rychle zorientovat, rychle se podívat do mapy, určit světové strany, zapamatovat si výrazné objekty (hřeben hory, skalní pilíř, ledovec, trhliny na ledovci, výrazné skaliska, apod.) jak jsou orientované ke které světové straně, a nakonec také, jakým směrem je náš cíl (tábor, chata). Jde o to, že v mlze se omezí viditelnost, a k orientaci budeme využívat právě blízké objekty, podél kterých budeme tápat.
    • Ve výbavě musíme mít orientační pomůcky, mapu, buzolu, výškoměr, GPS je nespornou výhodou.
    • Skupina musí držet pohromadě, nerozdělovat se, vzájemně se nepoztrácet.
    • Pokud nejsme nějak těsně před cílem (tábor, chata) a pokud to lze, tak se vrátit stejnou cestou, jak jsme přišli, popř. přilezli. Absolvovanou cestu známe, a máme ji v čerstvé paměti. Lepší je trochu delší jistý návrat, než ve snaze o rychlé řešení vyrazit do neznáma.
    • Když se ústup nedaří, zvláště z důvodu špatné orientace, nezabředávat do problémů a nenořit se více do zabloudění. Zakopat se. Udělat kvalitní bivak a rozumnou dobu vyčkat na lepší podmínky pro orientaci.
    • Musíme mít výbavu na neplánovaný bivak. Žďárského vak, teplé oblečení, zapalovač.
    • Dokud jsme v místě dobrého signálu mobilního telefonu (např. ve vrcholových partiích hor), dát o sobě vědět, zavolat na chatu, druhům v táboře nebo na horskou službu, a oznámit svoji polohu a dohodnout si příští relaci a limitní čas pro vyhlášení záchranné operace pro případ, že do té doby se ústup nezdaří.

    Veď mě dál, cesto má