• Osmičková smyčka

    Než se kdokoliv začtete do následujících řádků, tak vězte: Chcete-li to opravdu pochopit, tak si vezměte k ruce kus lana nebo smyčku, a uzel si skutečně uvažte a prohlížejte si jej z různých stran.

    Horní a dolní Osmičková smyčka – o co jde? V uzlu dochází ke ztrátě pevnosti lana. Smyčka se vytváří na laně právě uzlem, v tomto případě Osmičkovým uzlem. Ten je možno vázat několika způsoby, které ovlivňují rozložení jednotlivých pramenů lana v uzlu. A toto rozmístění pramenů lana v uzlu má vliv na pevnost lana v uzlu.

    A problém je v tom, který ze způsobů uvázání Osmičkového uzlu je ten pevnější, a který ten slabší.

    Tato problematika se do Česka dostala prostřednictvím speleologů, kteří vycházeli ze zahraniční literatury. Přičemž stěžejním dílem mezi českými autory je publikace „Základní uzly SZS“ od A.Zelenky. Od něj informace a kresby převzali R.Matýsek (Speleoalpinismus) a T.Frank (skripta pro instruktory ČHS), aniž by je nějak významněji pozměnili. Tito dva posledně jmenovaní autoři obkreslený návod A.Zelenky doprovodili stručným konstatováním přibližně tohoto znění: „… zatěžovaný pramen má bezprostředně po vstupu do uzlu v něm opisovat horní oblouk, tj. co nejblíže k vlastnímu oku smyčky“. A toť vše. Nic víc se neřešilo.

    Proto je velmi překvapivé, že na serveru Lezec.cz v článku „Metodické ústřižky“ od Johna (Jiří Žižka) a Bolka (Karel Kříž) je na uvedené fotografii doporučena ta varianta uzlu, kde zatěžovaný (nebo se také říká pevný) pramen je bezprostředně po vstupu do uzlu veden v oblouku vzdálenějším od vlastního oka smyčky. A to i přesto, že se John & Bolek také dovolávají publikace A.Zelenky. Máme tu zjevný rozpor.

    Foto. John & Bolek na Lezec.cz

    Obrázkový návod A.Zelenky

    Při prvním pohledu na obrázkový návod vázání Osmičkové smyčky od A.Zelenky je vidět, že výsledný uzel ve fázi č.8 vypadá jinak, něž jak bylo uvedeno v článku na Lezci.cz. Ona jinakost je markantně vidět v průběhu zatěžovaného pramene hned po vstupu do uzlu (na Zelenkově kresbě vytmaveno).

    Kde se tato rozlišnost vzala? Je nutno se ponořit do problému, a o tom jsou následující řádky.

    (Vysvětlivka: 1.žlutý je zatěžovaný pramen, ten ve kterém se visí; 2.modrý je volný konec, cancour; 3.výraz „učesaný“ znamená, že souběžně jdoucí prameny se nekříží, uzel je úhledně uvázaný).

    Chce-li člověk Zelenkův kreslený návod opravdu přesně dodržet, nemůže si nevšimnou, že prameny lana jsou ze začátku kresleny jakoby v rovině. A tak je to nutno provést i v reálu. Níže uvedený obrázek odpovídá Zelenkově fázi č.5.

    …nyní je třeba se podívat na Zelenkovu kresbu, a to na jeho fázi č.6 a 8. Interpretace této kresby je jasná z níže uvedených obrázků…

    Dodrželi jsme kreslený návod A.Zelenky, a vznikla tak tato Osmičková smyčka (viz. obrázek níže, na fotografii je Osmičková smyčka stejná jako na Zelenkově kresbě). Nu a teď přijde zajímavý poznatek. Když se uzel otočí…

    …je vidět překřížení pramenů lana. Uzel není „učesaný“. To je zajímavé poznání. Když se bezpodmínečně dodrží Zelenkův návod, dojde se k „hajdalácky“ navázanému uzlu.

    Abychom se dostali z této bryndy ven, je nutno se vrátit o krok zpět. V horním ohybu lana zatěžovaný pramen (žlutý) je třeba vysunout vpřed.

    Tak se zatěžovaný (žlutý) pramen stane vzdálenějším od vlastního oka smyčky. A to už je to, co uvedli John & Bolek na stránce na Lezci.cz. (i když tam je to z jiného úhlu a z jiné strany pohledu). Takže nyní máme uzel „učesaný“ jak z jedné stany, tak i z druhé, vše se zdá být vzorné.

    Ale kam se poděla Zelenkova fáze č.8? Vytvořený uzel vůbec nevypadá jako Zelenkova kresba. Stačí si obrázky dát vedle sebe.

    Aby to bylo jasnější, je naprosto nutné se zaměřit na přechod z fáze č.6 do fáze č.8. Pokud se vyjde z fáze č.6, s vědomím, jak jsou tam jednotlivé prameny vedeny, není možno se dopracovat k John & Bolek variantě (= zatěžovaný pramen dále od vlastní smyčky) tak, aby výsledek vypadal stejně jako jako na Zelenkově fázi č.8.

    Jenže jak už bylo ukázáno, Zelenkovým návodem se nedá dojít k vzorně „učesané“ podobě uzlu.

    Takže když to shrneme: Buď postupujeme podle Zelenkova návodu, a máme „neučesaný“ uzel, nebo se to pokusíme spravit, ale pak nemáme Zelenkův výsledný uzel se zatěžovaným pramenem blíže ke smyčce.

    Hypotéza

    Zelenkův grafický návod na vázání je matoucí, zvláště při přechodu z fáze č.6 do fáze č.8. Opustit jej. Tím se uvolňuje prostor pro další úvahy.

    Lanu škodí uzly. Proč? Protože v uzlu jsou výrazné ohyby o malých poloměrech. Co způsobují ohyby lana? 1.Mechanické a tepelné (třením) namáhání lana dané jeho násilným ohýbáním okolo malých průměrů, což vede ke stlačování vláken uvnitř oblouků a natahování vláken na vnější straně oblouků pramene lana. 2.Skládání napětí tahového a tlakového, jenž je způsobeno příčným stiskem sousedících pramenů lana v uzlu. 3.Vzájemné posouvání jednotlivých stavebních prvků lana, od úrovně vláken až po úroveň molekulární.

    Nabízím k posouzení tuto úvahu:

    Podívejme se na tento obrázek…

    Vlevo jsou body A a B. Z nich jsou dvě čáry, žlutá a modrá. Jaký je rozdíl v poloměru ohybu mezi modrou a žlutou čárou? Inu žádný, poloměr ohybu je u obou stejný. Jen žlutá čára jde z bodu A do bodu B delší trasou.

    Vpravo jsou body A2, B2 a C. Která z čar má menší poloměr ohybu? Přeci modrá, ta je „ostřeji ohnutá“.

    A teď se podívejme na obrázky uzlu…

    Domnívám se, že tvrzení „zatěžovaný pramen má být bezprostředně po vstupu do uzlu smyčky veden horním ohybem“ (tedy co nejblíže k vlastnímu oku smyčky), je správné. Jenže za ten rozhodující ohyb nepovažuji ten, na který se kolmo díváme, když nám uzel tak pěkně připomíná cifru osm. Tehdy mi přijdou poloměry ohybu obou pramenů v horním oblouku stejné (nutno vidět v reálu – fotografie opticky klame, a lépe je to vidět, když je smyčka zatížená a uzel se utáhne). Naopak při pohledu z boku mi přijde, že pramen blíže k oku smyčky (žlutý) je skloněn pozvolněji, a ten sklon, to je taky ohyb. Tudíž tady je pramen méně namáhán a více vydrží.

    Na posledních dvou obrázcích je Osmičková smyčka uvázána tak, že prameny jsou učesány, a přitom je zatěžovaný pramen bezprostředně po vstupu do uzlu vedený co blíže k vlastnímu oku smyčky. A jak se váže? Pokud si při vázání dáme pozor, bez větších potíží dosáhneme požadovaného výsledku. Zkuste si to :-)