Horolezecká metodika

Info@hudy – základy bezpečného lezení, Michal Bulička, Karel Kříž, Walter Britschgi, HUDYsport, 2006

Na str.4 je odstavec „Dynamická lana“. Hned první věta zní: „Dynamické lano se používá pro jištění lezců, je schopno protažení (až o 40 %), …“. To je tak zkratkovitě řečené, že to čtenáři umožňuje naprosto mylný závěr. Příklad: Představme si situaci – lezec leze s horním jištěním, vratný bod je 7 metrů nad zemí, a lezec je nyní 4 m vysoko nad zemí, tedy 3 m pod vratným bodem. Je tam obtížné místo a lezec si odsedne do lana. Co se stane? V podání výše zmíněné věty sebou praští o zem. Přeci lano je dlouhé 7 + 3 = 10 metrů. Z deseti metrů jsou 40 % právě ony čtyři metry, co je vysoko, takže lezec po protažení lana prostě dopadne na zem. Hm. Patrně vám to přijde divné, protože z praxe víte, že po odsednutí se lano 4 metry neprotáhne. – Chyba je v nedůslednosti vysvětlení, takže věci neznalý čtenář si utvoří zcela mylnou představu o vlastnostech lana. Tak to vyjasníme teď. Lano, aby mohlo být uvedeno na trh k prodeji, musí splňovat určité normy, což se ověřuje ve zkušebnách. Jedna ze zkoušek je zachycování pádů. Průběh takové zkoušky je jasně předepsaný (např. délka pádu 4,7 m a pádový faktor 1,74, tedy napodobení velmi tvrdého pádu, etc.). Jednoduché lano musí vydržet minimálně 5 takových pádů s 80 kg závažím. A právě po prvním z těchto pádů by se lano nemělo protáhnout o více jak 40 %. Konkrétní hodnotu tohoto protažení po prvním normovaném pádu při zkouškách pak výrobce uvádí procentuálně v informacích o laně při prodeji. A odtud se patrně vzalo ono matoucí tvrzení, že lano se dokáže „protáhnout až o 40 %“. Ano, dokáže, ale ne vždy. Při prostém statickém zatížení se lano o 40 % neprotáhne. Dokonce to norma zakazuje, je stanoveno, že prostým statickým zatížením závažím 80 kg se jednoduché lano nesmí protáhnout víc jak 8 %.

Na str.10 v odstavci č.2 Poloautomaty se tvrdí, že poloautomatické jistící pomůcky jsou pouze pro jednoduchá lana. Například poloautomatická jistící pomůcka TRE Sirius je i pro dvoupramenná lana.

Na str.15 odstavec č.6: „Spouštět partnera je dovoleno jenom z kovového kruhu…“ Dovoleno nebo zakázáno… ani jedno, ale spouštět se z kruhu je prasárna, protože to kruh brousí, po pár letech je zralý na výměnu a musí se při osazování nového kruhu znovu sekat do skály. Správně se má z kruhu pro sestup slaňovat. Když se chceme spouštět, tak si tam máme dát svou karabinu s pojistkou zámku.

Na str.18 není ukázáno zrovna bezpečné navázání na lano. Lano je navázáno do jistícího oka sedáku. Takové navázání je totiž bez zálohy, když se jistící oko sedáku přetrhne, je konec, a následuje pád. Většina současných sedáků je takové konstrukce, že navázání je možné provést přes bederní pás a pás spojující nohavičky. Tyto dvě části sedáku se vzájemně zálohují, a když jedna část selže, ještě nás, byť krkolomně, ale přeci zachytí druhá část sedáku. (Přitom správné navázání na sedák je uvedeno v téže publikaci na str.36, na obrázku v prostřední řadě vlevo.)

Na str.20 je obrázek protisměrného uzlu doprovozen textem: „Jediný uzel ke spojování plochých smyček“. Ne, není jediný. Třeba osmičkový protisměrný uzel, devítkový protisměrný uzel, pro duté popruhy hadicový uzel, …

Na str.23 je pozoruhodný druhý odstavec: „Perfektní pozornost není ani proveditelná, ani dosažitelná! Proto musí být naše technika jištění natolik perfektní, aby byla úspěšná i při zachycení nečekaného pádu v případě, že nesleduji svého partnera a myšlenkami jsem zcela mimo.“ První věta téměř symbolizuje určitý „mentální útěk“ člověka před svou vlastní odpovědností. Tak aby bylo jasno – cokoliv člověk dělá, tak za to odpovídá. Bez ohledu na to, že není možné se neustále soustředit. Jestli jste ospalý nebo nepozorný blb, tak ponesete odpovědnost za následky. Tečka. Druhá věta nabízí zoufalému člověku záchranu od vlastní neschopnosti pomocí „techniky“. Možná že děti (a nevyzrálí dospělí) pohádkám o kouzelné technice uvěří, ale v reálném světě pokud jste „…myšlenkami zcela mimo…“, tak technika za vás sama nic neudělá. Technika (předmět, postup) musí být člověkem řízená. Tečka.

Na str.25 v rámečku je nešťastně poskládaná věta „…naučit se ovládat poloautomatické jistítko (Cinch, GriGri) nebo jinou dynamickou jistící pomůcku (osmu, …“. Gri-gri není dynamická jistící pomůcka. Věta by byla daleko jasnější, kdyby zněla: „…naučit se ovládat buď poloautomatickou jistící pomůcku, nebo dynamickou jistící pomůcku…“.

Na str.33 je k obrázku č.5 vysvětlení, že karabina od odsedáváku označuje ten pramen lana, za který máme po slanění tahat, abychom lano stáhli dolů k sobě. Ovšem na fotografii obr.č.5 je karabina cvaknuta na prameni lana, který vede z kruhu horem. Špatné řešení pro situaci, kdy by kruh byl umístěn naplocho u skály. Při tahu za horní pramen lana se totiž kruh přitiskne ke skále a lano skřípne, a to pak nejde vůbec stáhnout.

Na str.34 je obrázek č.1. Jako odsedávák použit řetěz z expresek, karabiny bez pojistek zámků. Nebezpečné řešení.

Na str.35 je pro horní jištění doporučena možnost provléci lano přímo kruhem. Z lezení se můžeme rychle dostat k potřebě spustit lezoucího, takže opět broušení kruhu lanem a jeho postupné ničení. (Viz. připomínka ke str.15 v předchozím textu.)

Na str.36 jsou obrázky s krátkými popisky, a hned první obrázek má u sebe napsáno „Lez výhradně s výstrojí označenou visačkou CE“. Tak jednak v češtině se trochu rozlišuje mezi slovem výstroj (např. tričko) a výzbroj (např. karabina), ale budiž, nebudeme slovíčkařit. Nicméně značka CE, ačkoliv je zárukou určité kvality, není na světě jediná. CE je nutná pro prodej daného zboží v Evropské unii. Jinde, například v USA, Kanadě, Austrálii, Japonsku mají své normy, které také zaručují kvalitu. Pokud si například koupím horolezeckou přilbu v USA, která splňuje tamější bezpečnostní normy, a přivezu si ji soukromě domů, určitě bude bezpečná i u nás doma v Čechách. — Další popiska k témuž obrázku zní: „Délka lana musí odpovídat délce cesty“. Ach jo, taková hloupá chyba. Takže správně – pokud jsme například na umělé stěně a polezeme jednodélkovou cestu, a po jejím slezení bude lezec spouštěn, tak délka lana musí být dvojnásobná než délka cesty. Jedna půlka lana povede nahoru k vratnému bodu, a druhá půlka povede dolů od vratného bodu na zem. Nu a ještě drobný sarkasmus: Pokud polezeme v horách cestu dlouhou třeba 200 m, tak není potřeba si brát lano dlouhé 200 m, ale postačí kratší, třeba 50 m nebo 60 m. Sice musíme občas dělat jistící stanoviště (štandy), ale i tak je to praktičtější.

Na str.38 jsou uvedeny nároky kladené na prvolezce. Přičemž vedle umístěná fotografie z pískovcových skal evokuje téma venkovního lezení v přírodě. Tady je třeba důrazně říci, že uvedené nároky jen tak tak vystačí pro umělé stěny. Venku na přírodních skalách je toho potřeba pro prvolezení (natahování) daleko více!!!

Na str.41 je hned první odstavec tak zkratkovitý, až je je matoucí. Proberme to postupně. „Statické jištění používáme v případě, že chceme zabránit hrozícímu pádu až na zem.“ Ale když jistíme dynamicky, tak také zabraňujeme pádu na zem. Daleko srozumitelnější je říci, že staticky musíme jistit tehdy, když by dynamické jištění prodloužilo délku pádu až na zem. Dále: „Při pádu vzniká vždy kyvadlový oblouk…“ Text je příliš zaměřen na převislé umělé stěny (aniž to přiznává), a tak se kupí nesmysly. Pokud jsme na přírodních skalách a lezeme na ukloněné plotně a jsme ve spádnici nad posledním postupovým jištěním, věřte, že žádné kyvadlo dělat nebudete. Prostě se po té plotně rozmáznete klouzavým džkopádem. Dále: „Čím dynamičtější je jistící pohyb (čím delší je prokluz lana jistící pomůckou) tím pomalejší je kyvadlo (rychlost se rozloží do větší vzdálenosti) a tím měkčí je přistání padajícího.“ Rychlost je fyzikální veličina a značí se v, dráha se značí s. Rychlost (v) se definuje jako dráha (s) za určitý čas (t), tedy v = s / t. Je nesmysl, aby se rychlost rozkládala do dráhy, dráha a čas naopak tu rychlost určují. Výraz „pomalejší kyvadlo“ při pozornějším zamyšlení vzbuzuje přinejmenším rozpaky. Inu nedělejme z toho zbytečně složitou vědu. Jistícím pomůckám se také někdy říká lanové brzdy, a tak můžeme rozdíl mezi statickým jištěním a dynamickým jištěním přirovnat k brždění automobilu. Když na brzdy auta dupneme prudce (velkou silou), máme krátkou brzdnou dráhu, ale s pasažéry to pořádně cukne. Když budeme brzdit plynule (malou silou), budeme mít delší brzdnou dráhu, ale pasažéři se jen tak mírně kývnou. Koho to zajímá podrobněji, tak ať si vezme nějakou středoškolskou učebnici fyziky, kapitoly mechaniky zhruba tak od Newtonových pohybových zákonů až po energii a práci.

Na str.48 je Slovníček základních pojmů, a zde je uvedená definice pádového faktoru: „Pádový faktor – určuje tvrdost pádu: čím větší výška pádu, tím vyšší pádový faktor a tím tvrdší pád“. Chyba, neplatí, že čím vyšší pád, tím vyšší pádový faktor. Jak je pak v další větě uvedeno, pádový faktor je poměr délky pádu ku činné délce lana. Přeci u zlomku není pro velikost rozhodující ten který údaj buď v čitateli nebo jmenovateli, ale rozhodující je až výsledný poměr.

Časopis Lidé & Hory, ročník 2006, číslo 3. Na str.22 je článek „Výstroj, výzbroj“ na téma Zajištěné cesty (klettersteig).

1) Úvazky. Hned na začátek zmíníme fotografie – ty jsou v pořádku. O to víc zarazí, proč je zase chaos v názvosloví úvazků. V textu je neustále znovu celotělový úvazek chybně nazýván „kombinovaný“ či jednou dokonce „kombinovací“. Je to k uzoufání, ale redakce Lidé&Hory si v tom nějak libuje nebo co. Tak ještě jednou správně: Současné použití sedacího a hrudního úvazku se správně nazývá kombinovaný úvazek. Úvazek, který jednokusově obepíná nohy i trup těla, se správně nazývá celotělový. Kdo o tom má pochyby, ať si přečte normu ČSN EN 12277.

2) Brzda a karabina. Na str.22 – 23 je výraz: „Souprava sestává ze dvou speciálních karabin (karabiny mají zámek proti samovolnému otevření), dvou smyček a brzdy tvaru Y, která slouží k utlumení pádu.“ Popletené je to. Brzda není tvaru Y! Brzda je jen kovový výlisek, kterým je protahována smyčka při zatížení pádem, a je jen dílčí částí celé soupravy. Teprve až celá souprava klettersteig-setu může mít tvar Y. — Všechny karabiny mají zámek. Zámkem se běžně na karabině nazývá taková ta páčka, která se odklápí. To, co brání nechtěnému otevření, se běžně nazývá pojistka, a pak máme hovořit o karabině s pojistkou zámku.

3) „…pružné smyčky, které flexibilně udržují vzdálenost lezce od lana nebo žebříku…“ – žádnou vzdálenost lezce od lana nebo žebříku tyto pružné smyčky neudržují. Pouze se tyto pružné smyčky samovolně, pružně smršťují v případě, že není využita jejich celá délka. Tím se tedy nepletou jako volně prověšené obyčejné smyčky lezci pod nohy nebo se různě nezamotávají. — Upozornění na tuto chybu zaslal Kritickému sborníku Vladimír Malota. Děkujeme. –

4) Obrázek Scorpio Vertigo. Poměrně nevhodně je k tématu souprav připojen první obrázek s textem scorpio vertigo. Jedná se o jiný systém soupravy – setu. Jako brzda-tlumič pádu není použita dírkovaná destička, ale jako tlumič je použit popruh několikrát poskládaný a sešitý přesně stanoveným způsobem. K tlumení pádu dojde tedy programově postupným roztržením šitých švů. Toto samo o sobě jistě vyhovuje. Nevýhodou je, že se tato souprava již nedá dále použít – tlumič je při dalším použití již neaktivní. — Upozornění na tuto chybu zaslal Kritickému sborníku Vladimír Malota. Děkujeme. –

Malý průvodce světem outdooru, ročník 2006

Na str.72 je odstavec věnovaný Via ferratám (klettersteigy). Druhý odstavec začíná větou: „Řekněme, že fixy jsou kotveny každých 5 metrů. Lezci na kolmé stěně hrozí tedy až pětimetrový volný pád.“ Obvyklá nedůslednost v zamyšlení se nad problémem. Lezec se přeci jistí přes karabiny, které jsou k úvazu lezce připevněny smyčkou. A smyčka je přeci nějak dlouhá, že ano. Takže nehrozí pád o délce úseku mezi kotveními, ale o tuto délku plus délku smyčky klettersteig-setu. Příklad: Mezi kotveními je úsek 5 metrů, a máme smyčku od délce 1 metr, a další 1 metr je připraven na protažení v tlumiči pádů. Pak maximální pád bude 6 metrů probíhat volným pádem, a 1 metr se bude dobrzďovat v tlumiči. Celkem spadlý lezec absolvuje trajektorii o délce 7 metrů. — A krom toho, pokud chceme říci, že stěna je „kolmá“, pak bychom měli říci k jaké rovině. Pokud to má být kolmá k vodorovné rovině, pak můžeme směle, jednoduše a správně říci „svislá stěna“.

Info@hudy, č.3/2005

Na str.4 a 5 v článku „Budujeme štandy“ je několikrát použit výraz „kotevní uzel“, a to vždy v souvislosti, aby se neposunul do zúženého místa útvaru, na kterém je umístěn, např. do zúžení skalních hodin, na zužujícím se skalním hrotu, apod. Asi nepřesný překlad. Z logiky věci je patrné, že se mělo spíše užít výrazu „stahovací smyčka“.

Na str.5 v článku „Budujeme štandy“ je zmíněna možnost obtočení skalního hrotu smyčkou přímo navázanou na laně. Což o to, dělá se to občas, a je-li v pořádku lano, tak to i plní účel, ale je třeba říci, že lano k tomuto není od výrobce určeno. Výrobci lana takovýto postup nedoporučují. Časté užívání lana pro obchvacování skalních hrotů lano poškozuje a snižuje jeho nosnost.

Na str.19 v článku „Vertikála pro turisty“, který pojednává o bezpečnosti na klettersteigu, je odstavci Jak se jistit věta: „Musí mít průběžně na laně obě dvě karabiny.“ To je sice správně, ale jen pokud máme jistící klettersteig-set Y-systém. V článku je zcela opomíjeno, že turista může být vybaven jistícím klettersteig-setem V-systémem, který je založen právě na opačném požadavku – musí mít na laně připnutou jen jednu karabinu! V-systém se sice již příliš neprodává, ale někteří lidé jej stále mají ve výbavě. Nemělo by se na to zapomínat.

Pouze jazyková záležitost: Hned na úvodní stránce v přehledu článků je přes odrážky stručný obsah článku „Budujeme štandy“. Jedna z odrážek zní: „filozofie centrálního bodu“. Panebože, to je výraz! Snad nějaké Kantovo paradigma, Aristotelova syntéza, či Archimédův bod, jímž se dá pohnout Zemí? Ach jo. Filozofie je krásná a moudrá věda, ale pohříchu to slovo často používají hlupáci, a zneužívají kupci a šarlatáni. Třeba nám jednoho dne vysvětlí, že objevili „filozofii utírání prdele, při které aplikují papír na třikrát přeložený“. Příště více skromnosti, prosím…

Pohyb v neledovcových velehorách, Alexander Krško, Alpy, 2002

Na str.34 je odstavec doporučující osmičkovou smyčku. Obrázky k ní uvedené na následující str.35 (konkrétně obrázky č.25a, 25b) v popisce říkají, že se má jednat o osmičkovou smyčku, ale ve skutečnosti ukazují vůdcovskou smyčku. V celé knížce vůbec osmičková smyčka nakreslena není. — Upozornění na tuto chybu zaslal Kritickému sborníku Martin Bílý. Děkujeme.

Časopis Lidé & Hory, ročník 2004, číslo 5. Na str.46 je článek „Stoupací železa a cepín v praxi“, autor Marek Cerman. V textu je věta: „Při přechodu firnového svahu je možné jistit spolulezce pomocí cepínu zaraženého do sněhu, kdy lano je vedeno přes karabinu, která je s hlavicí cepínu spojena plochou smyčkou. (obr.7)“ Jenže když se podíváme na vedlejší stránku časopisu na obrázek č.7, vidíme tam úplně něco jiného. Jsou tam křížem složeny dva cepíny, různě propojené mezi sebou… co to je? Na obrázku č.7 je totiž návod, jak vybudovat z dvou cepínů slaňovací stanoviště, které je možné po slanění tahem za lano zrušit – cepíny se tahem za lano ze sněhu vytáhnou a spadnou dolů zpět k člověku, který je tak získá zpátky do své moci. Inu zkrátka, nějaký vrtoch v redakci, dali tam špatný obrázek o něčem jiném, než o čem je řeč v textu.

Vysokohorská turistika, Soňa Boštíková, Grada, 2004

Na str.14 je věta: „V Německu a Rakousku, krátce po založení horolezeckých svazů na konci šedesátých let devadesátého století…“ Inu drobný překlep. Má být devatenáctého století (DAV i OEAV byly založeny roku 1862).

Na str.40 je věta: „Přilba musí mít atest UIAA.“ Nemusí. Přilba patří mezi tzv. osobní ochranné pomůcky, a jako taková aby se mohla v zemích EU legálně prodávat, musí splňovat podmínky příslušné normy EN. Shoda s touto normou pak bývá na výrobku označena značkou CE. Oproti tomu norma UIAA je normou nestátní organizace, je pro výrobce dobrovolná, ale ti o ni usilují, protože její splnění zvyšuje prestiž výrobku.

Sportovní lezení, Stefan Winter, Kopp, 2004

Na str.71 popiska obrázku vpravo nahoře uvádí pro karabinu s pojistkou zámku výraz „zámková karabina“. Neustále se opakující nešťastný výraz. Ze starší české literatury je pro západku karabiny používán též výraz „zámek“. Ano, ona páčka, která se na karabině odklápí, aby dovnitř šlo zapnout lano, se běžně v Česku nazývá zámek. Každá karabina má zámek. Výraz „zámková karabina“ je tak velmi matoucí. Správně by se mělo psát karabina „s pojistkou zámku“, nebo „s pojistkou západky“.

Na str.71 je věta: „Západky z drátového třmenu mají větší nosnost, a proto se méně snadno otevírají při nárazu na skálu.“ Takto řečená je ta věta nesmyslná. Jestli se drátová západka při nárazu karabiny na skálu neotevře, nebo jen na velmi krátký okamžik, tak proto, že je drátěná západka lehká, a tudíž má menší moment setrvačnosti. Věta by měla správně znít: „Západky z drátového třemenu jsou hmotnostně lehčí, takže při nárazu celé karabiny na skálu mají menší tendenci pokračovat v pohybu, čili mají menší moment setrvačnosti.“

Na str.93 – 94 je na obrázku zobrazeno odsednutí do řetězu z expresek. Nepořádná metoda! Správně by měl lezec být vybaven tzv. odsedávákem, což je popruhová smyčka do okruhu uzavřená, jedním koncem pomocí prusíkova uzlu připevněná k sedacímu úvazu, a na druhém konci opatřená karabinou s pojistkou zámku, která se cvaká do oka jistícího stanoviště (kruh, nýt, apod.).

Na str.106 – 107 je odstavec věnovaný sebejištění prusíkem při slaňování, kdy prusík je připevněn k nohavičce sedáku. Níže v textu Kritického sborníku se o této problematice již píše. Stručné zopakování: Slaňovací osma se může z karabiny vysmeknout! Pak zůstaneme viset za nohavici sedáku. Možné případy vysmeknutí osmy z karabiny jsou: 1. Omylem nedozavřený zámek karabiny z důvodu zatažení šroubovací pojistky ve stavu otevřeného zámku (pojistka brání uzavření zámku). Během slaňování se může slaňovací osma vysmeknout ven z karabiny. 2. Slaňuje-li se po karabině HMS s poloviční lodní smyčkou, může se oplet lana zachytit o pojistku zámku karabiny (jak šroubovacích, tak automatických) a tah lana pak otevře zámek karabiny. Poté dojde k rozpletení poloviční lodní smyčky (viz. P.Schubert, Bezpečnost a riziko…., str.114 – 115 v 1.čes.vydání). 3. Je-li použita na připevnění slaňovací pomůcky k sedáku karabina bez pojistky (nebo se pojistka zapomene zatáhnout), může se při chvilkovém nadlehčení lezce osma vysmeknout ven z karabiny při bočním tahu lana (viz. P.Schubert, Bezpečnost a riziko…, str.112 v 1.čes.vydání). Je nutno si uvědomit, že sebejištění prusíkem za nohavičku sedáku je účinné jen tehdy, když nám slaňovací pomůcka funguje! Jakmile spojení se slaňovací pomůckou selže, je nám sebejištění za nohavičku sedáku téměř k ničemu.

Od strany 135 je součástí katalogu firmy Petzl kapitola metodických návodů, jak různou horolezeckou výzbroj používat. K uvedenému několik připomínek:

Na str.144-145 je obsah zaměřen na problematiku jištění se na ledovci při současném postupu navázaných lidí. Jako tradičně v katalogu Petzlu je zde doporučováno navázání pouze na samotný sedák. Doprovázeno názornými obrázky, především obrázkem „B“. Je tam ale zobrazen pouze jistič. Všimněte si, ten spadlý tam není. Už jste si někdy zkusili skočit do trhliny s 15 kg batohem na zádech? Zrovna tak na obrázku „D“ vlevo je dole v trhlině visící člověk jen v sedáku a s velkým batohem na zádech hodně nepřesvědčivý. Spor o to, zda na ledovci mít úvazek sedací, anebo kombinovaný, je věčně se opakující, a popravdě řečeno asi neřešitelný, neboť se zde uplatňuje princip „něco za něco, a co za co“. Více na stránce Ledovec.

Na str.146-147 je lezec na klettersteigu zobrazen při lezení se samotným sedacím úvazem, a to dokonce i několikrát s batohem na zádech!! (Viz. str.146 vlevo a dole). Nutno varovat – při použití samotného sedáku je bod navázání pod těžištěm těla, nelze při zachycení pádu vyloučit možnost přetočení horní části těla hlavou dolů s následným nárazem hlavy na skálu díky setrvačné rotaci. Rovněž pokud moment zachycení pádu přijde v poloze tělem vodorovně zády dolů, hrozí poranění bederní páteře. Je tedy daleko bezpečnější používat tzv. kombinovaný úvaz, čili současně použitý prsní a sedací úvaz. — Upozornění na tuto chybu v katalogu Petzl zaslal Kritickému sborníku Vladimír Malota. Děkujeme. –

Na str.151 „D“ je prováděno sebejištění blokantem při lezení (obdobně pak i na obrázku „C3″ na str.153). Je použit jen jeden blokant. Budiž, ale je dobré připomenout, že se již stalo několik případů selhání blokantu (ať už technická závada na materiálu, nebo průnik cizího tělesa, např. kamínku do mechanismu blokantu s následným selháním), a je proto dobré používat dva blokanty, kdy jeden zálohuje druhý.

Na str.154 je na obrázku „A“ nahoře návod, jak lano napnout přes kladkostroj sestrojený na karabinách. Hmm, těžko soudit, jak to autoři mysleli, ale takhle se lano nenapne. Všimněte si, karabina která je v jedné fázi označena číslem 3 tvoří s lanem v podstatě uzavřený okruh, tzn. posune-li se karabina doprava, posune se úměrně tomu i lano – a nic víc se nestane. Žádné napínání nebude. Karabina nakonec dorazí k pravému kotevnímu bodu, ale celý systém pak bude napnutý stejně jako na začátku. Ničeho se nedosáhlo. Sice je na obrázky v poslední fázi znázorněno něco jako uchycení zbytkového konce lana lodním uzlem ke kotevnímu bodu (?), ale to nic nezmění… Těžko se to představuje, ale když si to vyzkoušíte reálně, je to jasné.

Na str.158 obrázek „B“. Popiska obrázku zní: „Pozor – nikdy nepoužívejte jenom jednu karabinu!“. Je to myšleno dobře, ale popisek je dost matoucí. Lepší by bylo napsat: „Pozor, ať si neuvězníte odsedávací smyčku v karabině štandu!“. A hned je jasnější, o co jde.

Na str.158 obrázek „C“. Srovnat si lano na štandu je rozhodně dobré. Ale uvedený způsob vytváření smyček vede k tomu, že jistič musí v některé chvíle se přestat stoprocentně věnovat jištění, a musí rozvazovat uzle na smyčkách, aby uvolnil lano pro další popouštění. Takže aspoň dobrá rada – dělejte uzly neutažené a jen s malinkými oky smyček (míněny ty, které se cvakají do karabiny), aby jste jejich rozvázání zvládli jednou rukou. Jinak je lepší mít sebou malý batoh, nebo lépe vak, a do něj na štandech lano střádat. Je to daleko jednodušší.

Na str.163 obrázek „C“ je ve čtyřech fázích nakresleno, jak připevnit pomůcku Reverso při slaňování. Ano, pro slaňování to bude fungovat. O tom není sporu. Ale popisek zní: „…takhle Reverso neztratíte“. Ale ztratíte! Když budete nešikovní, tak ztratíte vždycky. Aby se totiž Reverzo zapnulo na lano, musí se odpojit od karabiny. Pokud vám v ten moment vypadne z ruky, je pryč a basta. Uvedený obrázek Petzlu s připevněním přes smyčku na tom nic nemění.

Na str.178 obrázek „B“ dole. Nevhodně umístěný nýt staví karabinu do špatné polohy, kdy je lámána o skalnatý výčnělek. Situace je řešena doporučením, navázat do nýtu smyčku. To je v pořádku. Ale proboha proč prusíkovým uzlem??? Tento uzel značně snižuje nosnost smyčky, notabene navázanou ještě okolo plechu planžety nýtu. Nová, kvalitní a silná dutá popruhová smyčka by pád asi vydržela, ale co když budeme do tohoto jištění padat vícekrát. Nemluvě o tom, že horolezci bývají povětšinou vybaveni smyčkami už dříve používanými. Rovněž méně zkušený nebo důvěřivý horolezec může použít tenkou popruhovou smyčku. Zkrátka takhle ne! Lepší je oko nýtu prostě provléci popruhem spojeným do okruhu. A ještě poznámka navíc – nepoužívat smyčky kulatého průřezu, ty mají malou hranovou odolnost, plech planžety nýtu by je mohl snadno přeříznout. Používat opravdu plochý popruh, nejlépe dutý (tzn. vlastně dvouvrstvý), a ať je masivnější. — Upozornění na tuto chybu v katalogu Petzl zaslal Kritickému sborníku Jan Puš. Děkujeme. –

Na str.181 obrázek „G“. Popiska praví: „Zakotvení ve sněhu (deadman).“ Težko soudit, jakou mají Francouzi terminologii (Petzl je francouzská firma), ale tohle se normálně Deadman nenazývá. Deadman je sněhová kotva vyrobená z plechu, opatřená ocelovým lankem. Naproti tomu zakopaný cepín, jiný předmět ve sněhu se prostě obecně nazývá „sněhová kotva“, „ukotvení ve sněhu“… a nic víc.

Časopis Adventure, číslo 3 (mountain), leden 2004. Na str.56 je článek „Jistící stanoviště alias štand“. Poslední odstavec na této straně končí větou: „Jako centrální jistící bod používáme zásadně karabinu se šroubovacím zámkem s dostatečnou nosností, nejlépe karabinu HMS.“ Poměrně drobná, ale neustále se opakující chybička. Zámek karabiny je zaměňován za pojistku. Ta část karabiny, která se odklápí, aby dovnitř šlo umístit lano, se běžně nazývá zámek. A ten se u karabin používaných při horolezectví nešroubuje. Šroubuje se matice umístěná na zámku, a tato matice se nazývá pojistka, a má za účel bránit nechtěnému otevření zámku. (Šroubovací zámek mají tzv. mailonky, zvláštní karabiny připomínající články řetězu, jsou většinou oválného tvaru, zámek se uzavírá šroubováním okolo závitu udělaného na těle mailonky). Takže v Adventuře by správně měla věta znít: „Jako centrální jistící bod používáme zásadně karabinu s dostatečnou nosností se šroubovací pojistkou zámku, nejlépe karabinu HMS.“