• Závody lezení v ledu a drytoolingu

    Závody v lezení ledu se pořádají v třech disciplínách, a to lezení na obtížnost, lezení na rychlost a boulderingu. Při lezení na obtížnost jde v soutěži o to dolézt výše, než soupeř. Jištění lanem je při lezení na obtížnost realizováno zdola. Při lezení na rychlost je cílem přelézt danou cestu rychleji než soupeř. Lano je při lezení na rychlost vedené shora (styl top rope). Závody v ledovém boulderingu kopírují princip jako běžné lezecké závody v boulderingu, tedy lezec musí vylézt několik krátkých lezeckých úseků. Při boulderingu se leze buď bez lana nízko nad zemí, nebo dle potřeby je jištění zabezpečeno zdola nebo shora lanem.

    Lezci používají pro postup cepíny a mačky, oboje velmi speciální konstrukce. Při závodech se nejčastěji leze po uměle zbudované konstrukci, na které se nechá utvořit led. Ovšem poslední dobou v souladu s vývojem, který vzalo běžné lezení ledů v přírodě, kdy je za obtížnější považována taková cesta, kde je ledu méně a lezec je nucen částečně lézt po skále (až se postupně ledové lezení mění přes tzv. moderní mixové lezení na disciplínu zvanou drytooling), se i do závodů na ledu dostávájí prvky drytoolu, většinou realizované jako dřevěné části umělé stěny, namontované umělé chyty z kamenů, apod. Možnost používat tyto prvky usnadňují organizaci závodů, protože zbavují organizátory potřeby vhodného klimatu (závody tak mohou uspořádat mimo sezónu nebo v lokalitě s teplým klimatem, což následně umožňuje závody zasadit do místa s předpokládanou větší návštěvností a tudíž s lepším komerčním efektem, nezbytným pro financování takových podniků).

    *Video:Prvky drytoolingu (lezení s cepíny a mačkami po skále bez ledu) umožnily rozšířit pole pro pořádání závodů i na umělé horolezecké stěny. Oproti běžné umělé stěně jsou chyty často zpevněny zasazením přírodního kamene do struktury stěny. Dále se také využívá dřevěných části, do kterých se cepíny buď zasekávají, nebo vkládají do vyvrtaných otvorů. (Česko-Slovenský pohár 2008.)

    Světový pohár

    Světový pohár pořádá UIAA prostřednictvím své komise International Commission for Ice Climbing Competitions (ICICC) na začátku kalendářního roku v rozmezí ledna a února. V nynějším období bývá obvykle do poháru zařazena čtveřice závodů, a to v Itálii, Švýcarsku, Slovinsku a Rumunsku.

    *Video:Během závodu se musí lézt v zóně vyznačené barevnými pruhy, případně využívat pouze přikázané chyty a stupy, které jsou opět vyznačené barevnou páskou. Při soutěži na obtížnost rozhoduje, kdo v určené trase doleze nejdále. (Česko-Slovenský pohár 2008.)

    Česko – Slovenský pohár v dry-toolingu

    Česko – Slovenský pohár je soutěž pořádaná Českým horolezeckým svazem a Slovenským horolezeckým svazem JAMES. Pohár má obvykle pět až šest závodů, část se ji pořádá v Česku, druhá část na Slovensku. Do celkového výsledku poháru se započítává určený počet nejlepších umístění závodníka.

    Pravidla Česko – Slovenského poháru z roku 2008:

    1. Povinnosti závodníků vůči organizátorům

    Respektuj časový plán a buď připraven včas.

    Zúčastni se zahajovacího a závěrečného ceremoniálu.

    Během závodů se chovej v duchu Fair Play a respektuj antidopingová pravidla.

    2. Závody – prohlídka cest, izolace

    Prohlídka cest:

    Helma je povinná

    Zákaz lezení během prohlídky cest

    Dotýkání se chytů nebo zkoušení lezení bez opuštění země je během prohlídky povoleno

    Používání dalekohledu a kreslení náčrtů je povoleno

    Zákaz používání mobilních telefonů a kamer v izolaci.

    Cepíny musí jít vložit do boxu o rozměrech podle nákresu v příloze.

    Mačky (pokud se neleze s lezečkami) musí odpovídat rozměrům podle nákresu v příloze.

    Patní hroty nejsou povoleny, viz nákresy v příloze.

    Závodník musí být vybaven helmou.

    Lezecké vybavení musí splňovat podmínky ICICC (helma a sedák musí splňovat normu UIAA). Pokud si něčím nejsi jist, zeptej se před závodem.

    Ztráta vybavení (helma, mačky nebo cepín) během lezení znamená ukončení pokusu.

    Nezapomeň svoje startovní číslo.

    Po ukončení lezení odevzdej svoje startovní číslo.

    3. Závody – lezení

    Startovní a cílový chyt je označen modře.

    Za začátek lezení je považován okamžik, kdy jeden cepín opustí startovní bod, nebo znamení časomíry.

    Na vylezení cesty je určen časový limit, po jehož uplynutí bude pokus ukončen a bude zaznamenána výška, kterou závodník dosáhl v okamžiku vypršení limitu.

    Lezecký pokus je ukončen pokud jsou procvaknuté všechny expresky (včetně poslední) a oba cepíny jsou v cílovém chytu.

    Expresky procvakávej postupně! Expresku můžeš cvaknout pouze pokud se k ní nemusíš vracet zpět.

    Respektuj červené čáry a hranice stěny.

    Nepoužívej hrany stěny, spáry mezi deskami nebo díry pro šrouby

    Cepíny lze používat pouze pažemi.

    Nepřipevňuj cepín k sedáku ani k druhému cepínu.

    Nesekej cepínem do stěny, používej pouze chyty nebo místa určená pro zaseknutí. Chytání struktur a chytů rukama je povoleno (kromě hran stěny) pouze u vyznačených chytů.

    Dotyk mimo zónu vyznačenou červenou čárou nebo na červenou čáru:

    Dotyk cepíny mimo nebo na červenou čáru znamená konec pokusu

    Šlápnutí mimo nebo na červenou čáru znamená konec pokusu

    Dotyk jakoukoli částí těla mimo nebo na červenu čáru pokud je použit k postupu znamená konec pokusu

    Dotyk tělem, mimo nebo na červenu čáru, pokud není použit k výstupu : OK

    Ulomený chyt je technická nehoda, závodník to musí nahlásit okamžitě, ne až po dolezení cesty.

    Zóna je platná, jestliže jsou oba cepíny v zóně nebo je jeden v zóně a druhý ve vzduchu. Dotyk dalšího chytu znamená +, podržení chytu znamená ++ . To znamená, že závodník může vyndat spodní cepín, jestliže je v nižší zóně nebo chytu a tím si zlepšit pozici.

    Pokud se kvalifikační cesty nelezou stylem OS musí být při obhlídce cest nejprve předlezeny minimálně jedním předlezcem.

    Závody na rychlost: pád během výstupu v kvalifikaci znamená diskvalifikaci. Závodník neobsadí žádné místo a nedostane ani body do celkového hodnocení.

    4. Výsledky

    Jestliže ve finále nebo semifinále dolezou dva závodníci do stejného místa rozhoduje o celkové pozici výsledek z předchozího kola (semifinále nebo kvalifikace). Jestliže dojde ke shodnému výsledku v kvalifikaci obsadí oba závodníci stejnou pozici.

    Jestliže si rozhodčí není jist zda závodník udělal chybu, může rozhodčí povolit lezci pokračovat v lezení. Po shlédnutí videozáznamu bude závodníkovi zaznamenána výška, kterou závodník dosáhl v okamžiku, kdy udělal chybu.

    5. Protesty

    Všechny oficiální protesty musí být odevzdány do 30 min. od zveřejnění oficiálních výsledků hlavnímu rozhodčímu nebo řediteli závodu. Protest může podat vedoucí výpravy nebo závodník, pokud výprava nemá vedoucího.

    Protestní poplatek 100 Kč resp. 130 Sk musí být zaplacen v okamžiku podání protestu. Je-li protest oprávněný, bude poplatek vrácen.

    Oficiální protesty posuzují ředitel závodu nebo hlavní rozhodčí.

    6. Celkové hodnocení

    Každý závodník dostane v závislosti na umístění bodové hodnocení podle následující tabulky:

    100 bodů za 1. místo – 80 bodů za 2. místo – 65 bodů za 3. místo – 55 bodů za 4. místo – 51 bodů za 5. místo – 47 bodů za 6. místo – 43 bodů za 7. místo – 40 bodů za 8. místo – 37 bodů za 9. místo – 34 bodů za 10. místo – 31 bodů za 11. místo – 28 bodů za 12. místo – 26 bodů za 13. místo – 24 bodů za 14. místo – 22 bodů za 15. místo – 20 bodů za 16. místo – 18 bodů za 17. místo – 16 bodů za 18. místo – 14 bodů za 19. místo – 12 bodů za 20. místo – 10 bodů za 21. místo – 9 bodů za 22. místo – 8 bodů za 23. místo – 7 bodů za 24. místo – 6 bodů za 25. místo – 5 bodů za 26. místo – 4 bodů za 27. místo – 3 bodů za 28. místo – 2 bodů za 29. místo – 1 bod za 30. místo

    Počet bodů počítaných do celkového hodnocení se rovná součtu všech bodů, získaných na jednotlivých závodech.

    Závodníkovi se z celkového počtu absolvovaných závodů počítají tři nejlepší výsledky.

    Pokud se závodník nezúčastní tří závodů počítá se mu za každý nezúčastněný závod 0 bodů.

    Celkovým vítězem se stává závodník s nejvyšším počtem bodů.

    Toto jsou základní pravidla, která se mohou, v bodech 2, 3 a 4, na jednotlivých závodech lišit.

    S odlišnostmi v pravidlech musí být závodníci seznámeni při obhlídce cest před závodem.

    Historie závodního lezení v ledu

    První je zaznamenané závodění v lezení na ledu v roce 1912 v Courmayeuru na ledovci Brenva. Jednalo se však o izolovanou akci nemající žádné pokračování.

    Další již poměrně organizačně propracovaný pokus o ustanovení závodů v lezení ledů pochází ze 70. let 20. století ze Sovětského svazu. Opět, tak jako v jiných lezeckých závodnických disciplínách, se jedná typický jev charakteristický pro řízenou tělovýchovu a sport v komunistickém státě. Pořádání závodů bylo vyžadováno a bylo podmínkou pro zařazení do systému státních dotací pro dané odvětví sportu. Forma závodů lezení v ledu tak byla vymýšlena uměle, závody trpěly překombinovaností a uskutečňovaly se v divácky nesmyslném prostředí.

    V sovětském podání byly závody v lezení na ledu především ověřením všestranné dovednosti pohybu na ledovci. Více než na obtížnost se přihlíželo ke kritériu rychlosti a efektivnosti postupu. Idea volného lezení zůstávala jako druhořadá, a naopak se při závodění často lezlo víceméně technickým stylem za použití ledovcových háků (ice-fifi) s třmeny pro nohy. Mimo závody v lezení ledu na obtížnost a rychlost, byla typickou sovětskou formou disciplína závodu na trase delší jak sto metrů (100+). Unikátní reportáž o závodě v této disciplíně z roku 1983 při Mistrovství SSSR si můžete přečíst v článku na portále Horyinfo.cz – Ledové prazávody.

    Mistrovství SSSR v ledovém lezení v disciplíně 100+ v roce 1983. Více jak stometrová trasa v ledovci je vyznačena žlutými cedulkami s čísly určující pořadí ve kterém musí být dosaženy.

    V ostatním světě se začaly závody v lezení ledů pravidelněji pořádat až 90. letech. Od roku 1995 od roku 2000 byl stěžejním místem pro závodění v této disciplíně francouzský Courchevel, kde na speciální umělé konstrukci vysoké 40 metrů byl utvořen led, na kterém se lezlo. V zimě 1996/1997 se těchto závodů v Courchevelu zúčastnil ruský tým, a Rusové zde přijali francouzské pravidla pro závody v lezení ledů, což byl jeden z důležitých kroků pro utvoření jednotných mezinárodních pravidel. Dalšími závody, které se významně podílely na formování této disciplíny, byly závody v kanadském Quebecku v roce 1999. Mimo to se v Severní Americe koná řada specifických závodů s místními pravidly, jako jsou například závody v Ouray v Coloredu (USA), nebo v Canmore v Albertě (CAN). Vliv na utváření této závodní disciplíny měly také rychlostní závody ve slovinské Bohinji v letech 1994 až 1999.

    Ze začátku byl systém závodů neoficiální, a do této série tradičně patřily závody pořádané v Courchevelu (FR), Cortině (IT), Pitztalu (A) a Kirově (RU). První společná pravidla pro závodění v ledu se ustanovila v roce 1998. Od roku 2000 pořádala německá soukromá firma Světový pohár (ICWC), ale od roku 2002 přebírá zodpovědnost za pořádání Světového poháru UIAA, která jej pořádá prostřednictvím své komise – International Commission for Ice Climbing Competitions (ICICC).