Horolezecká metodika

Rozdělení jistících prostředků

Jistící prostředky jsou předměty, zařízení, která slouží k tvorbě jistících bodů v terénu. Různými způsoby se dají připevnit k terénu, a umožňují, aby se do nich dalo zavěsit těžké břemeno umístěné nad volnou hloubkou, ať už se jedná o samotného člověka nebo nějaký jeho další materiál. Jistící prostředky se dělí do několika skupin podle různých kritérií. Těmito kritérii jsou:

A) konstrukční vlastnost

B) způsob jejich použití

C) terén do kterého jsou určené

A) Dělení podle konstrukčních vlastností

Podle vlastnosti samotného jistícího prostředku je dělíme na:

1) pasivní

2) mechanické (aktivní)

Pasivní – jsou zkonstruovány z jednoho nebo více dílů materiálu, ale v případě více dílů jsou po montáži tyto díly vůči sobě pevně spojené. Mezi pasivní jistící prostředky patří typicky skalní skoba, vrtaná skoba, vklíněnec, pomocná smyčka, hexentrik, abalak, apod.

Mechanické (aktivní) – jsou vyrobeny z více dílů, které jsou vůči sobě pohyblivé, zpravidla se jedná o schopnost je tvarově zůžit či rozšířit, často jsou opatřeny páčkami, táhly, pružinkami, apod. Mezi mechanické jistící prostředky patří typicky friend, ball nut, bigbro, apod.

Určitý druh jistícího prostředku nemusí být vždy vyhraněně zařaditelný do jedné z těchto skupin. Například abalak, je-li opatřen ocelovým lankem, se kterým je pevně spojen, je pasivním jistícím prostředkem. Ovšem lze jej zkonstruovat také tak, že lanko nebo poruh je k tělu abalaka připevněn na osičce, a je vůči tělu abalaka otáčivý. Takový abalak je pak mechanickým jistícím prostředkem.

B) Dělení podle způsobu použití

Umístění jistícího prostředku do trénu může být provedeno natrvalo, nebo jako dočasné. Dle tohoto dělíme jistící prostředky na:

1) fixní

2) mobilní

Fixní – jsou trvale osazené v terénu, buď je tam osazuje prvolezec, autor cesty, nebo nějaký správce skal. Fixní jistící prostředky, jsou-li již s tím záměrem vyrobeny, jsou vždy pasivní. Mezi fixní jistící prostředky patří typicky vrtaná skoba nebo copperhead.

Mobilní – osazují se pouze na dobu, kdy mají poskytovat jistící funkci, ale poté si je lezci berou zpět k sobě na další použití. Osazuje je zpravidla prvolezec, a druholezec jej pak sebere. Mobilní jistící prostředky mohou být jak pasivní, tak i mechanické. Mezi mobilní jistící prostředky patří typicky vklíněnec, pomocná smyčka, abalak, hexentrik, friend, protiklín, apod.

Někdy se lze setkat s tím, že jsou ve skále natrvalo osazené druhy mobilních jistícíh prostředků, jako jsou smyčky, vklíněnce, apod., ale to je záležitost organizační, kdy se lidé v dané oblasti shodnou, že v určitém místě výstupové trasy je osazení mobilního prostředku příliš náročné nebo časté osazování by poškozovalo skálu, a tak jej tam nechají natrvalo jako fixní. Tedy vychází to z dohody lidí, nikoliv z podstaty samotného jistícího prostředku.

Také se u některých jistících prostředků v průběhu času měnilo jejich zařazení do určité skupiny. Typicky se to týká například skalních skob. V dřívějších dobách, kdy byl kov drahý a horolezeckých skalních skob byl na trhu nedostatek, tak se skoby běžně při výstupu vytloukaly druholezcem, tedy zacházelo se s nimi jako s mobilními jistícími prostředky. Dnes to tak přetrvává jen občas při lezení v horách, ale i zde se už málo skobuje, a spíše se využívají starší skoby, které ve skále byly ponechány. A na malých skalách při skalním lezení se v dnešní době skoby vyskytují pouze jako staré, ponecháné ve skále natrvalo. Dnes je tedy skalní skoba spíše vnímaná jako fixní jistící prostředek.

C) Dělení podle terénu

Terén, do kterého můžeme jistící prostředek umístit, rozděluje jistící prostředky na:

1) skalní

2) sněhové

3) ledové

Skalní – do skály se osazují vklíněnce, friendy, pomocné smyčky, skalní i vrtané skoby, abalaky, hexentriky, apod.

Sněhové – do sněhu se osazují sněhové kotvy, ať už v podobě kolíků nebo desek (tzv. deadman). Do sněhu ale nezřídka umísťují i předměty, které jinak slouží k něčemu jinému, např. cepín, lyže, batoh, apod. Tyto předměty se tak na tuto určitou chvíli vlastně stávají jistícími prostředky.

Ledové – do ledu se osazují ledovcové šrouby, snargy, pomocné smyčky.

Vklíněnec

Pasivní a mobilní jistící prostředek určený do skály. Skládá se z těla a lanka, které bývá v drtivé většině případů ocelové, ale u vklíněnců s větším tělem je možné se setkat i lankem z umělých vláken. Starší jednodušší konstrukce měly tvar těla z pravidelného klínu lichoběžníkového průřezu, které se nazývaly „stoppery“. Později se tvar těla vklíněnce modernizoval a optimalizoval, jedna stěna těla nabyla tvaru mírného oblouku, protilehlá strana byla zpravdila opatřeba žlábkem. Takto lépe tvarované vklíněnce se někdy nazývaly „rocky“. Terminologie se však neustálila, a lze se setkat i s tím, že výraz stoppery nebo rocky se používá obecně pro všechny vklíněnce. Dalším slangovým výrazem, které označuje všechny tyto klasické vklíněnce je „čoky“ (z angl. chocks = klíny). Malé vklíněnce, jejichž tělo je velké jen několik milimetrů, se nazývají mikro-vklíněnce.

Jak vklíněnce osazovat do skály naleznete na stránce Jištění vklíněnci.

Abalak

Pasivní a mobilní jistící prostředek. Slovo abalak pochází z ruštiny, podle V.M.Abalakova, ruského horolezce a konstruktéra horolezecké výzbroje. Ovšem v anglosaských zemích se tento jistící prostředek nazývá TriCam, a za jeho průkopníka bývá označován G.Lowe. V češtině se pak ještě můžeme setkat s označení výstředníkové vklíněnce. Abalak je zvláštní typ vklíněnce, určený do spár s rovnoběžnými stěnami, především dobře funguje ve vodorovných spárách, a téměř nepřekonatelný je v dírách a dutinách ve skále.

Jak abalaky osazovat do skály, naleznete na stránce Jištění abalaky.

Friend

Mechanický a mobilní jistící prostředek. Skládá se z několika částí vůči sobě pohyblivých. Jednak to jsou výstředníky (vačky), nosník, ovládací páčka a táhla, a nakonec oko pro připnutí karabiny. Malé friendy, jejichž výstředníky jsou menší než cca 1 cm se nazývají mikro-friendy. Výstředníky jsou u většiny současných typů čtyři, pak se takový friend také někdy nazývá FCU. Některé starší modely friendů měly výstředníky jen tři, nazývaly se TCU, ale ty se už v dnešní době příliš nevyrábí, trpěly menší stabilitou při osazení. Nosníky friendů mohou být buď dvojité nebo jednoduché. Dvojité (dvě rovnoběžná ocelová lanka) se hodí a je s nimi pohodlnější práce spíše ve svislých rovnoběžných sparách. Friendy s jednoduchým nosníkem z jednoho ocelového lanka se hodí do členitějšího skalního reliéfu, křvolakých spar a děr.

Jak friendy osazovat do skály neleznete na stránce Jištění friendy.

Friendu předcházela řada prototypů mechanických vkliňovadel, ale finální řešení zkonstruoval až Roy Jardine v amerických Yosemitech, a roku 1980 si jej nechal patentovat.

Smyčka

Pasivní a mobilní jistící prostředek. Je to jeden z nejstarších, nejednodušších a nejpřirozenějších jistících prostředků. Materiálem pro vytvoření pomocné smyčky je buď lano, pomocná šňůra nebo popruh. Do okruhu jej lze spojit pomocí uzlu nebo šitým švem. Více o smyčkách na stránce Smyčky.

Jak smyčky osazovat na skále naleznete na stránce Smyčkování, a jak lze smyčku použít v ledu nalezneta na stránce Abalakovovy hodiny.

Protiklín

Mechanický a mobilní jistící prostředek. Skládá se ze dvou klínů, nosníku z ocelového lanka, táhla napojeného na pružinu a oka pro připnutí karabiny. Fungují na principu protitlaku dvou klínů vzájemně na sebe působících. Jsou určené pro zakládání do velmi úzkých spárek. Anglicky se nazývají „ball nuts“.

Jak protiklíny osazovat do skály naleznete na stránce Ostatní vklíněnce a příslušenství.

Skalní skoba

Pasivní a fixní jistící prostředek. Skoby byly používány už v dávných dobách ranného alpinismu. Do skály se osazují tak, že se zatloukají do skalních spárek, puklin a prasklin.

Jak se skoby do skály osazují a jaké jsou jejich druhy, je podrobně popsáno na stránce Skobování.

Vrtaná skoba

Pasivní a fixní jistící prostředek. V případě vrtaných skob je skoba osazena do uměle vyvrtaného otvoru ve skále. Vrtaná skoba se také nazývá „borhák“ (z německého bohren = vrtat, Haken = skoba). Podle způsobu upevnění ve vyvrtaném otvoru se pak vrtané skoby rozdělují na a) lepené skoby, b) expanzivní nýty. Lepené skoby jsou do otvoru připevněny pomocí speciálního lepidla, v případě atypických pískovcových kruhů bývá někdy použito betonu nebo temování pomocí olova. Expanzivní nýty jsou do otvoru připevněny pomocí šroubu nebo klínu, který při osazování způsobuje rozšíření čepele skoby a díky tomuto rozpínání nýt v otvoru pevně drží.

Jak se vrtané skoby osazují do skály naleznete na stránce Osazování borháků.

Copperhead

Pasivní a fixní jistící prostředek určený do skály. Copperhead je podobný vklíněnci, ale jeho tělo je z měkkého kovu, a je určéné pro rozklepání kladivem do velmí tenké spárky ve skále.

Kolíková sněhová kotva

Pasivní a mobilní jistící prostředek určený do sněhu. Aby ve sněhu nedošlo k jeho proříznutí ven, bývá vyroben zpravidla ve tvaru písmene „L“ nebo „T“, protože v těchto tvarech vždy v různých směrech tahu nějaká plocha klade odpor vůči mase sněhu. V jeho délce je několik otvorů, aby šla karabina připnout vždy co nejblíže k povrchu sněhu, čímž se zkrátí páka.

Jak osazovat kolíkovou sněhovou kotvu naleznete na stránce Jištění na sněhu.

Desková sněhová kotva

Pasivní a mobilní jistící prostředek určený do sněhu. Použití deskové kotvy je jedna z mála možností, jak se účinně jistit v měkkém sněhu.

Jak deskovou sněhovou kotvu osadit, neleznete na stránce Jištění na sněhu.

Ledovcový šroub

Pasivní a mobilní jistící prostředek určený do ledu, kam se zavrtává. Skládá se z trubky a ucha s okem pro připnutí karabiny. Některé typy mají navíc na uchu kliku pro usnadnění zavrtávání.

Jak ledovcový šroub osadit do ledu naleznete na stránce Jištění v ledu.

Snarg

Pasivní a mobilní jistící prostředek určený do ledu. Je tvořen trubkou zakončenou uchem s okem, kam se připíná karabina. Osazuje se zatloukáním kladivem.

Jak snarg osadit do ledu naleznete na stránce Jištění v ledu.