• Uzly v horolezectví

    Stručná teorie uzlování

    Navázáním uzlu na lano se snižuje nosnost lana téměř o polovinu! Způsobují to tři základní jevy:

    • Mechanické a tepelné (třením) namáhání lana dané jeho násilným ohýbáním okolo malých průměrů, což vede ke stlačování vláken uvnitř oblouků a natahování vláken na vnější straně oblouků pramene lana
    • Skládání napětí tahového a tlakového, jenž je způsobeno příčným stiskem sousedících pramenů lana v uzlu
    • Vzájemné posouvání jednotlivých stavebních prvků lana, od úrovně vláken až po úroveň molekulární

    S nosností uzlů a jejich porovnáváním byla učiněna řada pokusů, ale bohužel jejich autoři používali vždy jinou metodiku, takže jejich výsledky se v některých poznatcích liší, a nemá cenu se jimi příliš podrobně zabývat. Na jednom se však shodli – pevnější je ta varianta uzlu, kdy zatížený pramen lana jde vrchem uzlu, tedy co nejblíže vytvořenému oku (jinými slovy aby pramen lana, který budeme zatěžovat bezprostředně po vstupu do uzlu v něm opisoval oblouk co největšího poloměru ohybu).

    Také čím více je lano v uzlu ovíjeno v závitech, tím je uzel nosnější. Např. Jednoduchá rybářská spojka s jedním závitem unese méně, než třeba Trojitá rybářská spojka, kde jsou závity tři. Anebo Osmičkový uzel, kde je lano v oku vícekrát překřížené a ohnuté v obloucích o větším poloměru, unese více, než třeba Vůdcovský uzel.

    U smyček navíc nosnost uzlu ovlivňuje, jak je smyčka zatěžována, zda normálně nebo anomálně (vysvětlení termínů viz.nížeji v textu v části Terminologie). Přehled uvádí rozdíly v nosnostech jednotlivých smyček při různém zatížení.

    Nosnost smyčky

    Osmičková – normálně 1020daN - anomálně 675daN

    Vůdcovská – normálně 930daN - anomálně 825daN

    Dvojitá osmičková – normálně 990daN - anomálně 750daN

    Motýlek – normálně 950daN - anomálně 1100daN

    Devítková – normálně 1300daN – anomálně 975daN

    Terminologie uzlování

    Různé fáze uzlu mají své názvy (viz. obrázek vlevo). Další časté pojmy související s názvoslovím okolo uzlů jsou:

    Smyčka vytvořená provázáním („provázat koncem lana“, „píchaný uzel“) – uvázání uzlu na konci lana tak, že jeden konec lana vedeme napřed, jakoby příď, jejíž trajektorii (cestu) pak ostatní části lana následují. Po tomto vázání z uzlu vede jen jeden užitečný pramen lana, druhý je jen krátkým zbytkovým kusem lana.

    Smyčka vytvořená navázáním („navázat na laně“) – uvázání uzlu někde libovolně ve střední části lana. Pomyslnou přídí se vlastně stává vrchol ohybu, a jeho trajektorii následují dva prameny. Po tomto vázání z uzlu vedou dva relativně dlouhé prameny.

    Smyčka – uzlem vytvořené oko, které při tahu za pramen lana vycházejícího z uzlu dokáže pevně obchvátit předmět. Smyčky existují stahovací (např. lodní smyčka) nebo nestahovací (osmičková, dračí,…).

    Dvojitý-trojitý-… uzel – vícenásobná aplikace závitů okolo pramene lana

    Dvojitá-trojitá-…smyčka – smyčka tvořená uzlem, ze kterého vychází více ok (dvě-tři-…).

    Pramen – část lana procházející uzlem nebo vycházející z uzlu a pokračující dál jako lano. Také je možno se setkat s označením „pevný konec lana“, „užitečný pramen lana“.

    Pramen smyčky – část lana, která z uzlu vychází, a opět se do něj vrací. Tvoří vlastní smyčku.

    Zbytkový konec lana – jeden z pramenů lana, který vychází z uzlu. Také je možno se setkat s označením „volný konec lana“. Prakticky vzniká jen při provazování, a je vlastně onou přídí, která při provazování určovala trajektorii lana. Zde v textu bude zbytkový konec lana nazýván poněkud nespisovně, ale výstižně a mile: koncový cancour.

    Anomální zatížení – je možné jen u smyčky, která je navázaná uprostřed lana, a z uzlu vedou dva dlouhé prameny lana. Tah je realizován právě jen za tyto dva prameny, tedy uzel je jakoby roztahován.

    Obvodové zatížení – je možné jen u smyčky. Nedochází při něm k tahu za pramen nebo prameny lana, které z uzlu smyčky vycházejí. Tah je realizován jen za dva nebo vícero protilehlých bodů na prameni smyčky. Uzel, který smyčku tvoří, je při tom zatěžován více či méně „anomálně zevnitř smyčky“.

    Uzly je možno dělit do různých skupin podle různých kritérií. Takové jednoduché a pro horolezectví asi nejoptimálnější rozdělení je na uzly kotvící, spojovací, prusíkovací a manipulační.

    Kotvící uzly se používají k připevňování lana. V horolezectví nejčastěji k jistícímu bodu (např. skoba, nýt, apod. opatřené karabinou), a nebo k úvazu na těle lezce při navazování se na lano.

    Spojovací uzly se nejčastěji v horolezectví používají ke spojování dvou lan k sobě, a ke spojování dvou konců krátkých kusů lan a popruhů, tzv. smyček.

    Prusíkovací uzly se v horolezectví využívají nejvíce ke šplhu po laně, a k fixování (upevnění) na laně, ať už při sebejištění při slaňování, anebo při rozličných záchranných postupech, jako je vytahování nemohoucího lezce na jistící stanoviště, vytahování z ledovcové trhliny, spouštění se zraněným, apod.

    Manipulační uzly jsou tak trochu zvláštní skupinou, slouží především k manipulaci s lanem, k ovlivňování pohybu lana při rozličných činnostech s ním. Do této skupiny jde zařadit různé uzly blokovací, tlumící, tzv. kluzná oka, apod.

    KOTVÍCÍ UZLY

    Osmičková smyčka (Figure – 8 loop, Figure of Eight on the Bight, Middleman´s Knot, F.Noeud en huit) – využití – pro lano: ANO; pro popruh: ANO

    Základem pro vytvoření této smyčky je osmičkový uzel. Možnosti využití smyčky jsou rozličné:

    1.Nejčastěji se používá k navazování na lano, je považován za hlavní navazovací uzel.

    Uzel nejeví tendenci se rozvazovat, a při silném utažení jde poměrně rozumně rozvázat (nutno tuto informaci brát s rezervou, pokud se uzel fest utáhne po např. tvrdém pádu, tak rozvázání bude pochopitelně pracnější).

    2.Samozřejmě je možno smyčku vázanou osmičkovým uzlem použít k jakémukoliv ukotvení lana k jistícímu bodu. Například k ukotvení konce fixního lana.

    3.Uzel je také možno dělat na krátkém kusu lana za účelem vytvoření smyčky coby jistícího prostředku. Uzel se pak vkládá do skalní pukliny, která se zužuje, čímž v ní založený uzel drží. K tomuto účelu se často používá Vůdcovský uzel (viz. níže v textu), ale stává se, že objem Vůdcovského uzlu je někdy vzhledem k velikosti skalní pukliny malý, a tehdy je možno využít právě osmičkový uzel, který je objemově oproti Vůdcovskému trochu větší.

    4.Uzel se relativně dobře váže jednou rukou na konci lana, které k člověku visí shora. Toho jde dobře využít pro svazování dvou konců kusu lana či popruhu, který je protažený skalními hodinami. Lezec tak může provázat skalní hodiny jen jednou rukou.

    Navázání osmičkového uzlu jednou rukou

    Na obrázku nahoře je návod na vázání Osmičkového uzlu jednou rukou. K obrázku je snad nutno říci jen tři rady:

    a) Rukou nebrat smyčku těsně u konců. Zbytkové konce smyčky pod rukou musí být dlouhé aspoň 30 cm; b) Při prvním uchopení konců smyčky mít palec ruky vedený horem (!) společně s ostatními prsty; c) Nenechat si smyčku příliš zaškrtit okolo zápěstí, nešla by pak vytáhnout dlaň ruky.

    Video: Svázání konců smyčky protažené skalními hodinami pomocí osmičkového uzlu. Provedeno jednou rukou (druhou rukou se lezec drží chytu skály).

    Osmičkový uzel je řazen mezi velmi bezpečné uzly, běžně se jím navazují sportovní lezci lezoucí v samotném sedacím úvazu. Prameny lana je třeba vést úhledně vedle sebe, a uzel po dovázání dobře utáhnout. Uzel se snadno vizuálně kontroluje díky jeho pravidelnému tvaru, čímž je vhodný pro začátečníky. Ovšem i přes jeho bezpečnost se doporučuje při navazování lana na úvaz dělat na koncovém cancouru pojistný uzlík.

    Pokud chceme Osmičkovou smyčku navázat uprostřed na laně, a předpokládáme i její anomální zatížení (tj. za oba prameny lana vycházející z uzlu), je lepší vázat ji trochu modifikovanou verzí osmičkového uzlu, a to tzv. „in-line Osmičkou“.

    Takto vázaná Osmičková smyčka má při anomálním zatížení lepší parametry, co se nosnosti týče. Ovšem vzniklou smyčku (oko) je dobré zatěžovat jen v jednom optimálním směru – na výše uvedeném obrázku by to bylo dolů. Při opačném, neoptimálním směru zatížení se uzel přesmyká a různě kroutí. Takže do situací, kde nemůžeme zaručit, který konec lana bude při anomálním zatížení horní a dolní, je lepší tento uzel nedělat a spolehnout se spíše na smyčku Motýlek (o ní níže zde v textu).

    Dvojitá osmičková smyčka (A. Double Figure 8, rabbit Knot, F.Noeud huite double, Noeud en orelles de lapin) – využití – pro lano: ANO; pro popruh: NIC MOC

    Dvojitým osmičkovým uzlem vytvoříme na laně dvě smyčky, přičemž jedna jde povytahováním pramene lana zvětšovat na úkor té druhé. Praktické využití je v možnosti zbudovat tzv. „Plovoucí kotvení“ (viz.obr.8 vpravo). Toto kotvení zaručuje rovnoměrné rozložení zatěžující síly na všechny jistící body (na obrázku jsou to tři nýty, a tím je k tomu potřeba pět karabin, nejvhodnější k tomuto účelu by byly oválné – tzv.“O“ karabiny s pojistkami zámků). Takovéto „plovoucí kotvení“ je dobré například pro kotvení fixního lana v lámavém terénu, kde je žádoucí snížit zatížení každého jednotlivého jistícího bodu. Nutno však podotknout, že vytvoření „plovoucího kotvení“ ubere značnou část lana, takže délka fixního lana se o to zkrátí.

    Dvojitá protisměrná osmičková smyčka – využití – pro lano: ANO pro popruh: BEZ VYUŽITÍ

    Velmi dobrý uzel na vytvoření dvojité smyčky, vhodné k navázání lana ke kombinovanému úvazu (sedací a prsní úvaz současně). Uzel nemá tendenci se samovolně rozvazovat, a po silném utažení jde poměrně dobře rozvázat. Uzel sice působí poněkud objemně, protože lano je v uzlu vlastně protaženo třikrát, ale jeho tvar je spíše zploštělý, a tak kupodivu moc při lezení nepřekáží (nutno toto konstatování brát s rezervou, kdo je zvyklý na objemově menší uzle, bude při prvním setkání s tímto uzlem „ohromen“, ale jde si na to zvyknout). Jako většina modifikací osmičkového uzlu je i tento dobře vizuálně kontrolovatelný, a tudíž vhodný pro nováčky.

    Návod na vázání: Na laně se udělá první osmičkový uzel. Konec lana se provlékne sedákem, a zpět se protisměrně provede už udělaným osmičkovým uzlem. (V této chvíli je člověk navázán normální osmičkovou smyčkou k sedáku). Zatím uzel neutahovat. Nyní konec lana, který musí být dostatečně dlouhý, se provlékne prsákem, a vede se zpět do uzlu. Protisměrně se vede podél dvou pramenů již udělaného osmičkového uzlu. Prameny lana v uzlu je dobré srovnat. Nyní se uzel utáhne.

    Nic se nepokazí, nechá-li se koncový cancour lana delší pro navázání pojistného uzlíku, ale není to vyloženě nutnost. Je téměř nemyslitelné, že by se Dvojitá protisměrná osmičková smyčka celá samovolně rozvázala.

    Uvázání uzlu sebere poměrně hodně lana. Pro dospělého člověka je k uvázání potřeba cca 2 m lana. O tuto délku se nám tak zkrátí lano potřebné k natažení v terénu. (Např. z 50 m lana, pokud se tímto uzlem navážou jak prvolezec, tak druholezec, zůstane pro akci cca 46 m.)

    Vůdcovská smyčka (Krejčík, A. Overhand Loop, Middleman´s Knot, Thumb Knot F.noeud de vache) – využití – pro lano: ANO; pro popruh: ANO

    Vůdcovský uzel je nejjednodušší uzel pro vytvoření smyčky. Podobně jako osmičkový uzel (jehož je takovým „menším“ bratrem) má jím vytvořená smyčka široké možnosti využití:

    1.K jakémukoliv ukotvení lana k jistícímu bodu. Například k ukotvení konce fixního lana.

    2.Provázaná koncem lana. Nejeví tendenci k samovolnému rozvazování, což ale nemusí platit u tuhých lan se špatnou uzlovatelností. Co je však známým problémem vůdcovského uzlu, je jeho schopnost se při silném zatížení při zachycení pádu „pekelně“ utáhnout. Jeho rozvázání může být problematické, v terénu (např. v zimě, kdy má člověk zkřehlé prsty rukou) někdy až nemožné. Pokud máte podezření, že na vašem laně se špatně utahují uzly, navažte koncovým cancourem pojistný uzlík, který obchvátí pevný pramen lana.

    3.Navázání doprostřed lana. Často se k tomuto účelu používá, i když ne vždy je pro vázání uprostřed lana optimální (viz. např. níže v textu o uzlu Motýlek). Situace, kdy je vázán uprostřed lana dobrý jsou: a) brzdící uzel na laně při postupu po ledovci; b) navázání se na lano pro vícero druholezců na jednom laně

    4.Vytvoření smyčky s uzlem pro zakládání do skalní pukliny (coby jistící prostředek). Uzel se vkládá do skalní pukliny, která se zužuje, čímž v ní založený uzel drží, a ven ze skály trčí oko smyčky, do které se cvaká karabina postupového jištění. Často se používá na pískovcových skalách.

    Dvojitá protisměrná vůdcovská smyčka – lano: ANO; popruh: BEZ VYUŽITÍ

    Používá se k navázání na kombinovaný úvaz (sedací úvaz + prsní úvaz současně).

    Návod k vázání: Na sedací úvaz se navážeme vůdcovskou smyčkou, a přičemž koncový cancour lana uděláme delší, a následně jej provážeme prsním úvazem a opětovným (třetím) provázáním v uzlu vytvoříme právě dvojitou protisměrnou vůdcovskou smyčku.

    Vzniklý uzel je ale příliš „kulovitě“ objemný, a při lezení trochu překáží, zvláště v těsných komínech, nebo při oblézání břich převisů. Zkrátka všude tam, kde se hrudí tiskneme ke skále. Lepší je tedy použít dvojitou protisměrnou osmičkovou smyčku (viz.výše v textu).

    Jestliže u jednoduchého vůdcovského uzlu je nevýhodou jeho značné utahování při zatížení (nejde poté rozvázat), tak zde u dvojité vůdcovské smyčky toto neplatí, prameny lana jsou v uzlu ve vícenásobném složení, a tento uzel se již tolik neutahuje a jde rozvazovat snadno a pohodlně.

    Devítková smyčka (A. Figure – 9 loop, F.Noeud en neuf) – využití – pro lano: ANO; pro popruh: BEZ VYUŽITÍ

    Devítková smyčka má velkou nosnost, respektivě přesnější je říci – devítkový uzel málo snižuje nosnost lana. To Devítkovou smyčku předurčuje pro použití tam, kde dochází k velkému zatížení, nebo kde jsme nuceni použít trochu slabší lano (ať už tím, že je tenké, nebo je nějakým způsobem narušené, např. mokré polyamidové lano, opotřebované lano, apod.).

    Devítkový uzel je trochu složitější, při jeho vázání pozor na chybu. Po uvázání nutno prameny v uzlu řádně srovnat. Rovněž je nutno počítat s tím, že jeho uvázáním spotřebujeme větší část lana, než např. u Osmičkového nebo Vůdcovského uzlu. I objem uzlu je větší. Tyto drobné komplikace způsobují, že Devítková smyčka není příliš populární, málokdo ji používá.

    Nejčastější využití Devítkové smyčky: 1.Pro navazování na lano – připojení lana k úvazu, kdy se smyčka váže provazováním konce lana. Pokud máte podezření, že na vašem laně se špatně utahují uzly, navažte koncovým cancourem pojistný uzlík, který obchvátí pevný pramen lana.; 2.Pro jakékoliv kotvení lana k jistícímu bodu, např. ukotvení fixního lana v terénu.

    Dračí smyčka (A. Bowline, F.Noeud de chaise) – využití – pro lano: ANO; pro popruh: BEZ VYUŽITÍ

    Rozporuplná smyčka, mající své proti i pro. Používá se k navázání na lano, lze ji použít i kotvení lana k jistícímu bodu. Ale není to zrovna nejbezpečnější. Proč? Dračí smyčka totiž nedrží při obvodovém zatížení (jednoduše řečeno – při roztahování oka smyčky). Dračí uzel tak není vůbec vhodný ke spojování dvou konců lana do okruhu. Několik smrtelných úrazů varuje!! Mimo to je Dračí uzel náchylný k samovolnému rozvázání, zvláště na tuhých lanech se špatnou uzlovatelností. Všem těmto nebezpečím s rozvázáním lze čelit navázáním pojistného uzlíku koncovým cancourem. Platí zásada, že pokud Dračí smyčku používáme, tak vždy s přidělaným pojistným uzlíkem. Ten se dělá buď jako vnější, anebo jako vnitřní. Vnější se nejčastěji dělá jako obyčejné oko, lepší a bezpečnější variantou je však udělat jej jako Dvojitý rybářský uzel. Vnitřní pojistný uzlík se váže tak, že koncový cancour je zpět veden do uzlu a jím protažen.

    Při zatížení pramene lana, který z uzlu vychází, je Dračí smyčka pevná, a i po silném zatížení jde snadno rozvázat. To je snad jediný výrazný klad této smyčky.

    Dračí smyčka se snadno váže jednou rukou okolo pasu těla. Toho jde využít při nouzovém navázání lana na tělo v nějaké prekérní situaci, kdy se jednou rukou musíme držet skály, a k navázání nám tak už zbývá jen jedna ruka.

    Video: Navázání přímo na lano pomocí dračí smyčky. Takto je možno se navázat v nouzi, když se jednou rukou držíme skály, a na navázání nám zbyla už jen jedna ruka. Stejně jako na ukázce se můžeme takto navázat přímo na tělo, ale také je možné po prostrčení lana oky úvazu se takto navázat na úvaz.

    Lodní smyčka (A. Clove Hitch, F.Noeud de cabestan) – využití – pro lano: ANO; pro popruh: ANO

    Smyčka, která se při zatížení stahuje. Používá se ke kotvení lana. Je možno ji vázat provazováním konce lana, ale také je možno ji navázat uprostřed lana. Právě toto navázání uprostřed lana se provádí nejčastěji. Její předností je, že prameny lana jde posunovat v uzlu, aniž bychom museli uzel úplně rozvázat, stačí jej pouze nepatrně povolit, a můžeme operativně měnit délky pramenů z ní vedoucí. Přitom stále může být uzel zajištěn v karabině.

    Smyčka se utahuje a drží i při zatížení jen jednoho pramene lana vycházejícího z uzlu. Má ale několik problémů: 1.Pokud by jeden z pramenů byl krátký (viz. na obr.55 situace vpravo), tak pozor, krátký cancour se může snadno vyvléknout ven z uzlu, hrozí tak úplné rozvázání uzlu. Proto se Lodní smyčka nedoporučuje provazovat na konci lana tak, aby vznikl krátký koncový cancour. 2.Naopak navázaná uprostřed lana, kdy oba prameny z ní vedoucí jsou delší, je přijatelně funkční. Nutno však jí úhledně vázat! Chaoticky přes sebe vedené prameny v uzlu můžou způsobit prokluzování lana ve smyčce během tahu za jen jeden pramen. 3.Zvláště na karabinách, které jsou tenké, Lodní smyčka při tahu za jeden pramen občas nevyzpytatelně proklouzne. Proto při činnostech využívajících lodní smyčku na karabině, kdy očekáváme tah jen za jeden pramen, a druhý pramen je přitom zcela odlehčen i od své vlastní váhy, se použití Lodní smyčky vyhýbáme a neděláme ji. Hrozí, že odlehčený pramen uzlem proklouzne.

    Ovšem při tahu za oba prameny lana drží lodní smyčka na karabinách velmi dobře. Přitom se síla tahu obou pramenů nemusí zdaleka sobě rovnat. Díky tření v uzlu stačí, že za druhý pramen lana je jen nepatrně taženo, a k prokluzu už nedochází.

    Nejčastější využití Lodní smyčky je při sebejištění jističe na štandu. Také se používá při odsazení pozice horního jističe, který shora jistí druholezce, dál od jistícího bodu stanoviště (např. situace: jistící kruh je na samém vrcholku věže, ale jistič potřebuje kvůli drhnutí lana o skálu být na okraji stěny). Tehdy se jistič sebezajistí za první pramen vedoucí z Lodní smyčky, a na druhý pramen pomocí „Krejčíku“ připne jistící pomůcku. Tah tak bude působit na oba prameny a prokluzování Lodní smyčky je tím znemožněno. O odsazení jistícího stanoviště též na stránce Odsazení stanoviště.

    Motýlek (A Butterfly Knot, F. Noeud papillon) – využití – pro lano: ANO; pro popruh: NIC MOC

    Smyčka Motýlek se váže jen uprostřed lana. Používá se na kotvení lana, kdy předpokládáme zatížení jak za oko smyčky, tak i při anomálním zatížení (tj. za oba prameny lana vycházející z uzlu), a nejsme s to určit, kdy které zatížení nastane. Váže se jen uprostřed lana. To tuto smyčku upřednostňuje pro vícenásobné kotvení fixního lana k jistícím bodům (vytváření tzv. lanového zábradlí). K podobnému účelu se často používá obyčejná Vůdcovská smyčka, ale oproti ní má Motýlek lepší parametry. Jednak menší ztrátu nosnosti lana v uzlu, a tím i větší šetrnost k lanu.

    Uzel se trochu krkolomně váže, a tak je vždy po navázání uzel neuspořádaný a prameny v něm nejsou úhledně vedeny. Po navázání je tak nutno vždy uzel srovnat. Po zatížení jde uzel velmi dobře povolit.

    Kinderkopf – využití – pro lano: ANO; pro popruh: BEZ VYUŽITÍ

    V překladu z němčiny název znamená „Dětská hlavička“. Také je možno se setkat s názvy: Opičí pěst, Turbánek, Uzel přátelství. Uzel má výrazně kulovitý tvar, taková bambule to je. Slouží výhradně pro vytváření tzv. spárové smyčky, která se zakládá do skalní pukliny (coby jistící prostředek). Uzel se vkládá do skalní pukliny, která se pod uzlem zužuje, čímž v ní založený uzel drží, a ven ze skály trčí oko smyčky, do které se cvaká karabina postupového jištění. K tomu samému účelu se používá i Vůdcovský uzel, Osmičkový uzel, ale ty mají menší objem, zajistí se jimi především úzké pukliny, spáry. Zatímco Kinderkopf, je-li udělán z tlusté lanové smyčky, je velkých rozměrů a určen do širších spár. Kinderkopf udělaný na kusu lana o průměru 10 mm má jako uzel průměr cca 7 cm.

    Uvnitř v uzlu vzniká nezanedbatelná dutina. Nejčastěji se vyplňuje: a) smotkem tenké šňůry, b) gumovým míčkem, c) smotkem látky, apod. Dutinu se doporučuje vyplnit!!! Jinak je uzel příliš tvárný, při zatížení se zmáčkne a zúží se. Tím hrozí nebezpečí, že bude protlačen skrze zúžení skalní pukliny, a dojde k vytržení postupového jištění.

    SPOJOVACÍ UZLY

    Protisměrný osmičkový uzel – využití – pro lano: ANO; pro popruh: ANO

    Často používaný spojovací uzel. Hodí se však jen pro spojení konců lana stejného průměru, nebo popruhů stejné šíře. Uzel nejeví žádné tendence k samovolnému rozvazování, snad jedině při extrémně silném a v nevhodném směru vedeném tření o skálu je možné, že by se rozvázal. Po silném zatížení jde relativně dobře rozvázat.

    Spojení dvou lan se provádí například v situaci, kdy je dlouhá slaňovací trasa slanění, a my potřebujeme delší lano, abychom slanění zvládli na jeden zátah.

    Uzel je rovněž je dobrý na spojování obou konců krátkého popruhu k sobě, např. když chceme z popruhu vytvořit smyčku. A je přitom bezpečnější, než podobný Skotský uzel. Tím, že je lano či popruh v uzlu vícekrát obtočen, však musíme počítat s větší ztrátou délky v uzlu, než je tomu u jednoduššího Skotského uzlu.

    Koncové cancoury lana nebo popruhu se musejí dělat dostatečně dlouhé. U lan kulatého průřezu tak min. 10 cm, u popruhů platí zásada, že koncový cancour musí být dlouhý alespoň trojnásobek šířky popruhu. Aby jeho nosnost byla co nejlépe využita, je nutno prameny lana nebo popruhu v něm vést pravidelně a co nejúhledněji.

    Skotský uzel (Očko, Uzel UIAA, A. Tape Knot, Water Knot, Overhand Band, Overhand Follow Through, F.Noeud de sangle) – využití – pro lano: ANO; pro popruh: ANO

    Pro svou jednoduchost velmi často používaný spojovací uzel. Jedná se vlastně o protisměrný Vůdcovský uzel. Není však ve všech případech zcela bezpečný. Tento uzel při nevhodném kontaktu se skálou se může poměrně lehce třením rozvázat. Zvláště opakované zatěžování a odlehčování uzlu při kontaktu se skálou dokáže pravé divy. Uzel by se proto při zatížení neměl ničeho moc dotýkat, měl by být ve volném prostoru. Několik smrtelných úrazů varuje! Uzlu se kvůli tomu někdy říká „smrťák Očko“.

    Nejčastěji se používá pro spojení obou konců krátkého popruhu nebo krátkého lana do okruhu (vytvoření smyčky). Lze ho vázat jak na popruhu – obrázek nahoře, tak i na laně kulatého průřezu – obrázek dole. Podobně jako u protisměrného osmičkového uzlu, se i u Skotského uzlu mohou jím spojovat jen lana stejného průměru, nebo popruhy stejné šířky.

    Rovněž koncové cancoury musejí, podobně jako u protisměrného osmičkového uzlu, být dostatečně dlouhé. A to u lan kulatého průřezu o průměru 11 mm by měl být koncový cancour dlouhý tak min. 10 cm, u šňůr průměru okolo 5 mm stačí tak 4 cm. U popruhů platí zásada, že koncový cancour musí být dlouhý alespoň trojnásobek šířky popruhu.

    Hadicový uzel – využití: pro lano: NE; pro popruh: jen pro dutý – ANO

    Je možno ho dělat pouze na dutých popruzích. Jedná se o modifikaci Skotského uzlu. Oproti němu má však o 20% vyšší nosnost, což je způsobeno tím, že popruh je v této formě ohnut v oblouku o větším poloměru. Uzel je však díky tomu o něco větší svým objemem. Nesmírnou výhodou tohoto uzlu je, že nemá obnažené koncové cancoury. První koncový cancour je ukryt v tom druhém, a druhý vnější je fixován k tomu prvnímu, tudíž nevlaje volně, a není možné jeho snadné posunování. Samovolné rozvázání je tak podstatně ztíženo. Na druhou stranu se však Hadicový uzel oproti Skotskému pracněji váže. U některých popruhů hrubšího povrchu je dobré být vybaven tenkou tyčkou, kterou použijeme jako šťáradlo pro vpravení jednoho konce dutého popruhu do druhého. Návod na vázání: Na popruhu ve vzdálenosti 12-násobku šířky popruhu od koce navážeme Vůdcovský uzel. Zatím jej neutahujeme. Dovnitř části dutého popruhu mezi uzlem a koncem navlékneme druhý konec popruhu. Poté udělaný uzel postupným přesmykáváním posuneme na zdvojený úsek popruhu tak, aby uzel byl uprostřed zdvojené části. Nyní uzel utáhneme.

    Ambulanční uzel (Plochá spojka, A. Reef knot, Square knot, Right Knot, F.Noeud plat) – využití- pro lano: ANO; pro popruh: ANO

    Používá se ke spojení dvou kruhových smyček. V této „ploché“ podobě způsobuje uzel jen minimální pevnostní ztráty. Mohou se tak spojovat jak smyčky kulatého průřezu, tak i popruhy. Ovšem i samotné smyčky mohou obsahovat své spojovací uzly, v případě popruhů to pochopitelně mohou být i švy. Je třeba spojovací uzel nebo šev umísti tak, aby nebyl v místě kontaktu obou smyček, tedy ve vlastním Ambulančním uzlu!

    Pozor (!), při zpětném přesmyknutí jednoho pramene může na jedné na jedné ze smyček vzniknout Prusík (o něm viz.níže), což způsobí zbytečně velkou ztrátu pevnosti tohoto spojení dvou smyček.

    Jednoduchá rybářská spojka (Malá autíčka, A. Fisherman´s Knot, F.noeud de pecheur)) – lano: ANO; popruh: NIC MOC

    Rybářská spojka v jakékoliv své variantě je nejlepší formou pro spojení konců dvou lan nestejného průměru.

    Zde uvedená Jednoduchá rybářská spojka je tou nejjednodušší variantou. A právě přílišná jednoduchost může být příčinou problému. Jeden pramen lana je totiž ke druhému připevněn pouze jednoduchým okem, a to je příliš z hlediska bezpečnosti málo. Pokud by koncový cancour lana byl příliš krátký, mohl by se snadno vyvléci. Rovněž při tření uzlu o skálu by mohlo dojít ke snadnému rozvázání. Proto se dává raději přednost Dvojitému rybářskému uzlu, o němž je řeč níže v textu.

    Dvojitá rybářská spojka (Dvojitá autíčka, A. Double Fisherman´s Knot, Double Englishman´s Knot, Grapevine Knot, F.Noeud de pecheur double) – lano: ANO; popruh: NIC MOC

    Velmi dobré spojení pro lana nestejně velkého průměru. Například dvou konců kusů lana, jednoho tenčího, a druhého tlustšího, pro vytvoření většího oka smyčky (míněna smyčka coby jistící prostředek, např. na obtočení skalního hrotu).

    Ovšem nejčastějším využitím Dvojitého rybářské spojky je spojení dvou konců lan k sobě, když chceme mít dlouhé dvojité lano pro dlouhé slanění.

    Uzel není náchylný k samovolnému rozvázání, a tak se uplatňuje všude tam, kde jde o naši bezpečnost. Ovšem na druhou stranu uzel jde po silném zatížení dost pracně rozvazovat, někdy je to slušná dřina. Jeho vázání je trochu krkolomné, často s jeho bezchybným vázáním mají lidé problémy, zvláště u začátečníků horolezectví není tento uzel oblíben. Přesto je nutno se jej naučit, získat jistotu v jeho vázání a poznání jej. Což je důležité. Hotová a utažená Dvojitá rybářská spojka je sice přehledná, ale jen její vizuální kontrola nestačí. Rybářská spojka má totiž takovou svou „nevlastní sestru“, která je jí na pohled zcela podobná, ale ve skutečnosti je zcela jiná. Ona chyba spočívá v tom, že rybářské uzle nejsou navázány „proti sobě“, aby se srazili, ale „od sebe“, takže se při tahu za lana od sebe rozjedou a lana se rozpojí. A rozpoznat od sebe obě varianty jen letmým pohledem je téměř nemožné. Proto je vždy nutné jakoukoliv rybářskou spojku před zatížením podrobněji zkontrolovat (prohmatáním uzlu, drobným tahem ověřit, jak jsou prameny lana uzlem vedeny), zvláště máme-li se spoléhat na uzel, který vázal někdo jiný.

    PRUSÍKOVACÍ UZLY

    Prusík (Prusik, A. Girth hitch, Ring Knot, F.Noeud de tete d´alouette) – využití – pro lano: ANO; pro popruh: NE

    Pojmenován podle rakouského horolezce Karla Prusika (1896 – 1961). V běžné tábornické nebo skautské terminologii se nazývá Liščí smyčka.

    Jedná se o základní a nejjednodušší prusíkovací uzel. Lze jej vázat jednou rukou. Podle počtu omotání smyčky kolem lana rozeznáváme jednoduchý prusík, dvojitý prusík, trojitý prusík, atd. Tento prusíkovací uzel je symetrický, a tak drží v obou dvou směrech stejně. Nevýhodou tohoto uzlu je, že funguje jen se smyčkami výrazně tenčími, než je lano. Například na laně o průměru 11 mm funguje nejvíce 5 mm prusíkovací smyčka. Tenké smyčky mají menší nosnost, a jsou málo odolné proti destrukci. Při použití tlustších smyček začne uzel prokluzovat. Používat se dají jen kulaté smyčky, u plochých popruhových smyček tento uzel nefunguje spolehlivě a tudíž ho nelze pro popruhy doporučit.

    Prohaskův prusík s karabinou – využití – pro lano: ANO; pro popruh: ANO

    Jedná se o asymetrický uzel, proto optimálně drží v jednom směru. V opačném neoptimálním směru drží špatně, nebo vůbec. Nejčastěji se používá s vloženou karabinou. Někdy se vyskytuje varianta, kdy se použije kovového kroužku. Pak je ale nutné znát nosnost takovéhoto kroužku.

    Použije-li se karabina, pak je nejlepší s nosností min. 20 kN, a se šroubovací pojistkou zámku. Perfektně drží i při použití tlustých kulatých smyček (9 mm) a širokých dutých popruhů (25 mm). Uzel nejde posunovat po laně tahem za karabinu, což snižuje pohodlnost použití, ale na druhou stranu se tak musí uzel posunovat celý tahem ruky zespodu, a tak zůstává uzel při posunování po laně utažen. V případě silného zatížení v nečekaném okamžiku tak ihned zabírá. Tento prusík je vhodný na zajištění, předpokládá-li se postup po fixním laně terénem, jenž je ohroženo padajícím kamením, anebo do situací, kdy je jisté zatížení prusíku jen v optimálním směru, a je přitom žádána vysoká nosnost prusíkovací smyčky.

    Machardův prusík (Klemheist Prusik, A. Machard Knot, Klemheist Knot, F.Noeud machard) – využití – pro lano: ANO; pro popruh: ANO

    Velmi dobrý prusíkovací uzel, je jedním z nejlépe fungujících. V Česku není horolezcům příliš znám, což je rozhodně škoda.

    Je asymetrický, ale přesto svou konstrukcí je přijatelně dobrý i pro zatížení v druhém, neoptimálním směru podél lana. Špatně se však váže jen jednou rukou, a tak pro jeho uvázání musíme mít obě ruce volné. Drží perfektně i na širokých dutých popruzích (25 mm), a tlustých smyčkách kulatého průřezu (9 mm), ale taková tlustší smyčka musí být okolo lana ovinuta alespoň čtyřikrát, jinak může uzel prokluzovat a pomale sjíždět po laně dolů! Je-li ale počet ovinutí dostatečný, uzel se při zatížení hodně utahuje, posunování vzhůru pak může být pracnější. O to však lépe drží při zatížení v nečekaném okamžiku. Je vhodný na zajištění, předpokládá-li se postup po fixním laně terénem, jenž je ohroženo padajícím kamením, a kde je tudíž žádána vysoká nosnost a odolnost prusíkovací smyčky.

    Vánočkový prusík (Spirálový prusík, Pemberthy, Helical) – využití – pro lano: ANO; pro popruh: NE

    Tento prusík má velké využití při různých záchranářských manévrech. Je to díky tomu, že jde posunovat dolů i když je zatížen břemenem. (Jde s ním vlastně plynule prusíkovat /šplhat/ i dolů.)

    Uzel se váže na smyčce uzavřené do okruhu. Spojovací uzel vlastní smyčky musí být umístěn dole před karabinou, aby se nepletl do vzájemných kříženích pramenů. Čím více je ovinutí okolo lana, tím lépe drží i tlustší smyčky. Je dobré, aby se jednotlivé prameny smyčky při ovinutí kolem lana střídaly jako horní a dolní při svém vzájemném křížení. Zlepší se tak zadrhovací schopnost uzlu.

    Tento uzel je sice symetrický, ale při překlopení do opačného směru zatížení se jednotlivé prameny většinou nevhodně přeloží, a uzel ztratí svou zadrhovací schopnost. Uzel proto funguje jen v jednom směru. Vánočkový prusík vázáný popruhovou smyčkou vůbec nefunguje.

    MANIPULAČNÍ UZLY

    Poloviční lodní smyčka (A. Italian Hitch, Münter hitch, F.Noeud demicabestan, Noeud italien) – využití – pro lano: ANO; pro popruh: BEZ VYUŽITÍ

    Používá se jen k jištění (jistící metoda doporučená UIAA), nebo taky v nouzi ke slaňování. Smyčka nedrží (!), pouze třením brzdí posunování lana. Nejlépe funguje na karabině HMS. Snadno se váže jednou rukou.

    Při jištění se může uzel v karabině překlápět, podle toho, zda dobíráme, nebo popouštíme. Překlopení je doprovázeno menším cuknutím, ale není nijak škodlivé. Posunující lano se nesmí dotýkat pojistné matice na karabině HMS. Mohlo by dojít při nevhodném směru pohybu lana k jejímu uvolnění.

    Blokovací uzel – využití – pro lano: ANO; pro popruh: BEZ VYUŽITÍ

    Blokovací uzel (na obrázku vlevo u poloviční lodní smyčky na karabině HMS; je možno ho však dělat i u jiných jistících pomůcek) způsobí samočinné zablokování lana, čímž se lanu znemožní pohyb v jistící pomůcce. To umožňuje jističi pustit se lana oběma rukama. To má velký význam zvláště v situaci po pádu prvolezce, který se poranil. Zablokováním lana v jistící pomůcce se jistič zbaví povinnosti držet lano, a může se plně věnovat záchraně, může si připravit zdravotnický materiál, a následně po zablokovaném laně sestoupit ke zraněnému spolulezci.

    Vázání Blokovacího uzlu je trochu krkolomné, a u začátečníků horolezectví vrcholně nepopulární. Mnohdy i zkušený horolezec se hned napoprvé netrefí. Uzel je dobré častěji si procvičovat. Při vázání se dolů vedoucí prameny lana do sebe vzájemně spirálovitě zamotávají. To však není ničemu na škodu, stačí si toho nevšímat. Po navázání Blokovacího uzlu je nutno jej zajistit proti rozvázání. Dělá se to tak, že jím vzniklé oko se karabinou přicvakne buď k pevným částem štandu, nebo k dolů vedoucímu zatíženému pramenu lana.

    Zkracovačka (Sheepshank) – využití – pro lano: ANO; pro popruh: NIC MOC

    Používá se pro zkrácení lana, přičemž pevnostní ztráty v uzlu jsou co nejmenší. V horolezectví však nemá tento uzel příliš velké využití, a moc často se nepoužívá.

    Ve své podstatě je to vlastně taková dvoustranná modifikace Blokovacího uzlu. Vznikají jím dvě oka. Pokud lano chceme jen zkrátit, nechávají se tato oka jen volně samotná viset. Zkracovačku je však možno využít i jako kotvící dvojitou smyčku, a to tak, že právě ony dvě oka společně cvakneme do jistícího bodu. Takto vytvořená dvojitá smyčka má dobré parametry nosnosti jak pro zatížení za oko smyčky, tak i při tzv. anomálním zatížení (tj. za oba prameny lana vycházející z uzlu). Ale pro tyto účely je lepší uzel Motýlek (viz.výše v textu), a tak i na tomto poli nemá Zkracovačka nijak časté využití. (Pozor – na obr.č.6 je uzel v neutažené podobě, před zatížení je nutno jej utáhnout!)

    Vánočka – využití – pro lano: ANO; pro popruh: ANO

    Tento způsob vázání smyčky má uplatnění všude tam, kde chceme, aby smyčka šla rozvázat i když je zatížena břemenem. (Obyčejné spojovací uzle by rozvázat nešly, protože by je tíha od břemene utahovala). Ve Vánočce však toto utažení spojovacího uzlu nehrozí, protože síla tahu se rozloží do tření mezi jednotlivé prameny lana.

    Využívá se především při záchranářských nebo pracovních manévrech (např. slaňování dolů se zraněným metodou HOI, spouštění těžké bagáže, apod.).

    Uzel, kterým se po obmotání svazují konce smyčky k sobě, nemusí být nijak děsivě silně utažen, stačí jen tak normálně, a může se na to použít jakýkoliv spojovací uzel. Nepůsobí na něj už nijak velká síla. Jak už bylo řečeno, ta se totiž z větší části ztratí v tření vzájemně omotaných pramenů. Utažení spojovacího uzle tak musí být dostatečné alespoň na to, abychom jej při manipulaci na štandu nechtěně nějakým otřením ruky nebo těla nerozvázali. Míru vzájemného tření mezi ovinutými prameny lana ovlivňuje průměr smyčky a počet ovinutí. Doporučuje se dělat minimálně čtyři až pět ovinutí.

    S tímto uzlem je třeba mít zkušenosti. Vázat tento uzel a spouštět z něj břemeno poprvé v životě až při záchranné činnosti naostro, není zrovna košer. Chce to mít trochu cvik, aby „vypuštění“ břemene bylo plynulé a bez nárazu.

    Uzel Garda (A. Garda Knot) – využití – pro lano: ANO; pro popruh: NE

    Náhrada za kladku s blokantem. Za jeden konec lana lze tahat (na obrázku označeno zelenou šipkou, tzv.tahací lano), přičemž při tahu za druhý konec lana (označeno červeným křížkem, tzv.nosné lano; sem se musí věšet břemeno!) je lano sevřeno mezi karabinami a neposouvá se. Je tak možno vytahovat spíše lehčí břemena, například batoh, který váží 20 až 30 kg. Při vytahování je totiž nutno nosné lano přitahovat jednou rukou, druhou rukou jen dobírat tahací lano.

    Pro záchranné vytahování člověka (80 kg) není uzel Garda příliš praktický. Tíha člověka je už příliš velká, a tah břemene způsobí trvalé stisknutí karabin k sobě, a pouhá síla jedné ruky zachránce jen s obtížemi stačí k tomu, aby bylo nosné lano přitahováno, což by byla nutná podmínka proto, aby i tahací lano šlo dobírat druhou rukou.

    Je tu ale možnost doplnit celou soustavu o tzv.karabinový kladkostroj, čímž se výrazně zredukuje tíha břemene a vytahování se usnadní.

    Karabiny je nejlépe použít oválného tvaru, tzv.“O“ s pojistkami zámků. Pojistné matice však mohou bránit žádoucímu přitisknutí karabin k sobě, čímž by lano bylo méně sevřeno. Proto je dobré karabiny s pojistkami k sobě nastavit zrcadlově převráceně, aby pojistné matice nebyly naproti sobě. Nakonec je pro lepší stisknutí karabin možno, ale pouze v případě, že vytahujeme něco bezcenného, použít karabiny bez pojistek zámku. Každopádně, ať už použijeme karabiny jakékoliv, obě musejí být stejné.

    Během vytahování mají karabiny tendenci, zvláště při vytahování těžších břemen, se poměrně dost vzájemně přesmykávat, posunovat se jedna vůči druhé. Je to nepříjemné, a může to způsobit selhání celého systému. Proto je dobré posunovat lano pomale a plynule, vizuálně kontrolovat polohu karabin, a především nepouštět zbrkle tahací lano z rukou.

    *Video:Uzel Garda při funkci. Za pravý pramen lana se tahá, levý pramen je vytahován. Uzel Garda je náhradou za kladku s blokantem nebo prusíkem. Pramen vpravo vychází dolů mezi karabinami, a při zatížení levým pramenem lana je těmito karabinami skřípnut a zablokován.

    * * *