Nejčastějším důvodem pro spojení dvou horolezeckých lan je potřeba dlouhého slanění dolů. Zvláště se tak děje v horách, kde je horolezecký terén větších rozměrů a vzdáleností. Také se v horách častěji leze s dvoupramennými lany (poloviční nebo dvojité /dvojče/ lano), která ke spojení a využití větší délky ke slanění přímo vybízejí.
Spojení lan se provádí spojovacím uzlem. Těchto spojovacích uzlů existuje několik. Následující přehled ukazuje ty nejpoužívanější spojovací uzly.
Jednoduchý rybářský uzel (“malá autíčka”)
Jednoduchý rybářský uzel je sice plně funkční, ale přeci jen není tak bezpečný, jak by se hodilo. Jen jednoduchý uzlík na každém prameni je málo, u nových nebo tuhých lan se uzlík nemusí zcela utáhnout, a při jakémkoliv nežádoucím namáhání, např.třením se o skálu, by se mohl rozvázat. Proto se dává přednost dvojitému rybářskému uzlu, který lze považovat za velmi bezpečný spojovací uzel.
Protisměrná osmička a rybářská spojka
Dvojitý rybářský uzel („velká autíčka“)
Jinak také velmi dobré spojení pro lana nestejně velkého průměru. Uzel není náchylný k samovolnému rozvázání, a tak se uplatňuje všude tam, kde jde o naši bezpečnost. Ovšem na druhou stranu uzel jde po silném zatížení dost pracně rozvazovat, někdy je to slušná dřina. Jeho vázání je trochu krkolomné, často s jeho bezchybným vázáním mají lidé problémy, zvláště u začátečníků horolezectví není tento uzel oblíben. Přesto je nutno se jej naučit, získat jistotu v jeho vázání a poznání jej. Což je důležité. Hotová a utažená Dvojitá rybářská spojka je sice přehledná, ale jen její vizuální kontrola nestačí. Rybářská spojka má totiž takovou svou „nevlastní sestru“, která je jí na pohled zcela podobná, ale ve skutečnosti je zcela jiná. Ona chyba spočívá v tom, že rybářské uzle nejsou navázány „proti sobě“, aby se srazili, ale „od sebe“, takže se při tahu za lana od sebe rozjedou a lana se rozpojí. A rozpoznat od sebe obě varianty jen letmým pohledem je téměř nemožné. Proto je vždy nutné jakoukoliv rybářskou spojku před zatížením podrobněji zkontrolovat (prohmatáním uzlu, drobným tahem ověřit, jak jsou prameny lana uzlem vedeny), zvláště máme-li se spoléhat na uzel, který vázal někdo jiný.
Dvojitý rybářská spojka
Obtočení lana v uzlu může být provedeno více, než jen dvě, pak hovoříme o trojitém, čtyřnásobném, atd. rybářském uzlu. Tyto vícero násobně obtočené rybářské uzly se používají tehdy, je-li lano v místě spoje silně zatíženo (např. při tyrolském traverzu – tzv.přemostění).
Protisměrný osmičkový uzel
Protisměrný osičkový uzel sice nemá tendenci k samovolnému rozvazování, přesto je ale dobré je vylepšit tak, že na zbytkových koncích lana uděláme pojistné uzlíky ovázané okolo pramenů lana z uzlu vycházejících. Aby svou funkci dobře plnily, je nutno pojistné uzlíky vázat těsně u hlavního spojovacího uzle.
Excentricky umístěné uzly
Uzel je při tomto způsobu použití namáhán anomálně, tedy je jakoby z jedné strany roztahován. Ač to působí neobvykle, je toto spojení lan k sobě poměrně pevné při prostém tahu (zvláště vůdcovský uzel – „krejčík“ má velkou nosnost). Přesto toto spojení není úplně ideální z bezpečnostního hlediska, uzel se totiž může při nevhodném kontaktu se skálou snadno rozvázat!
Ale na druhou stranu mají excentricky umístěné spojovací uzly tu výhodu, že umožňují bezproblémové přetažení uzlu přes skalní hranu. Uzel se totiž při nárazu na překážku (skalní hranu) odklopí stranou.
Excentrický spojovací uzel a jeho přetažení přes skalní hranu
Při použití běžného protisměrně provázaného uzlu (např. protisměrná osmičkový, protisměrný vůdcovský uzel) se uzel vždy otře o hranu skály. Což škodí opletu lana, při častějším takovémto namáhání se může poškodit i jádro lana.
Jako excentrický spojovací uzel se používá buď již zmíněný vůdcovský uzel („krejčík“). Ten však je nejvíce ohrožen samovolným rozvázáním. Zvláště při kontaktu uzlu se skálou a při opakovaném odlehčování a zatěžování uzlu se mohou zbytkové cancoury lana z uzlu vyvléci ven, čímž dojde k rozvázání uzlu. Daleko lepší je použít osmičkový uzel, který je bezpečnější, neboť je v něm lano vícekrát propleteno, a jeho rozvázání není tak snadné.
Při tomto excentrickém způsobu spojení lan je nutno uzel během zatěžování kontrolovat. Prameny by měly být v uzlu úhledně vedeny, zbytkové cancoury trčící z uzlu by měly být alespoň 15 – 20 cm dlouhé.
Závěrem k excentricky umístěným uzlům: Tento způsob spojení se používá jen v případě, že se spojeným lanem bude posunováno (nejčastěji stahování lana po slanění), a při tomto posunování bude lano vedeno přes skalní hrany! Jinak nemá smysl toto spojení lan používat.
* * *
