• Slaňování

    Slaňování je pohyb lezce po laně dolů. Používá se k sestupu ve skalnatém či jiném neschůdném prostředí, kde není možno sestoupit pěšky. Podstatou slaňování je vždy probíhající nepřerušované posunování po laně, při kterém vzniká větší tření mezi jednak lanem, a pak buď tělem člověka, nebo především slaňovací pomůckou.

    Slaňovat je možno po jednom prameni fixního lana, ale v naprosté většině se při horolezectví slaňuje po dvojitém laně, čehož se dosáhne tak, že se lano přehne napůl, a jeden pramen se protáhne okem slaňovacího stanoviště. Umožňuje to lano po slanění stáhnout dolů. Po dvojitém laně se tedy slaňuje, když chceme po slanění dole na zemi vzít lano někam pryč k dalšímu použití. Ovšem maximální délka slanění je pak jen poloviční k délce celého lana.

    Princip stažení dvojitého lana po slanění

    *Video:Sestrojení slaňování. Nejprve – lezec musí být sebejištěn! Pak se lano jedním koncem prostrčí kruhem a odměří se potřebná délka obou pramenů lana. Po založení slaňovací pomůcky lano dobereme (přitáhneme) tak, abychom tíhu přenesli na lano. Teprve když bezpečně sedíme v laně, můžeme zrušit sebejištění.

    Je praktické mít na laně označenou půlku (např. značkovacím fixem nebo lepící páskou od výrobce lana). Pokud totiž pak máme onu označenou půlku lana nastavenou v oku slaňovacího stanoviště, máme zaručeno, že oba konce lana jsou dole ve stejné horizontální úrovni a tudíž je nám celá maximální délka napůl přeloženého lana k dispozici. I kdyby jen jeden pramen lana nesahal k zemi, hrozí při vyjetí slaňovací pomůcky ven z tohoto pramene lana pád na zem! Lano by totiž v ten moment bylo zatíženo jen za jeden pramen a vytáhlo by se ven ze slaňovacího stanoviště, podobně jako když lano stahujeme.

    Nebezpečí jednoho krátkého konce lana

    Spojení lan při slaňování

    Ke slanění po dvojitém laně je možno též použít dvě lana, která se spojí uzlem. Potom je ale nutno si pamatovat, jak je spojovací uzel umístěn vůči slaňovacímu stanovišti. Jde o to, že po skončení slanění, a následném stažení lana dolů, půjde lano stáhnout jen za ten konec, který je dolů veden hned z uzlu. V opačném směru totiž uzel nepůjde protáhnout skrz oko slaňovacího stanoviště. Samozřejmostí pak je, že slaňovací pomůcka se musí na lano umístit až pod spojovací uzel, jinak by přes něj nepřejela. Ke spojení dvou konců lan je možné použít různé spojovací uzly, za běžný standard je považována dvojitá rybářská spojka (tzv. „dvojitá autíčka“).

    Excentrický spojovací uzel a jeho přetažení přes skalní hranu

    Pokud by se mělo lano po slanění stahovat a třít se o výraznou hranu skály, je dobré použít excentrický spojovací uzel. Narozdíl od jakéhokoliv lineárního spojovacího uzlu se s excentrickým uzlem lano tolik neodře o skálu při přetahování přes skalní hranu, a také je menší riziko, že se uzel zachytí v nějaké skalní puklině během stahovaní.

    *Video:Lana spojená lineárním způsobem. V tomto případě standardní dvojitou rybářskou spojkou. Na výrazné skalní hraně se uzel zaráží, dochází k většímu namáhání opletu lana.

    *Video:Lana spojená excentrickým způsobem. V tomto případě vůdcovským uzlem. Je nutné ponechat dostatečně dlouhé koncové zbytky lana za uzlem! Uzel se při přechodu přes hranu skály odklopí do polohy, kdy mu hrana klade co nejmenší odpor. Stažení lana je snazší a také je méně namáhán oplet lana.

    Slaňovací pomůcky

    K plynulému a snadnému slanění se používají rozličné slaňovací pomůcky. Tyto pomůcky, do nichž se vkládá lano, se připínají k horolezeckému úvazu, a to zásadně karabinou s pojistkou zámku. Slaňovací pomůcky jsou mnohdy totožné s jistícími pomůckami. Populární a často používaná je slaňovací osma. Velmi dobré na slaňování jsou pomůcky na principu Stichtovy brzdy (například tzv. „kyblíky“).

    *Video:Slaňování se slaňovací pomůckou typu kyblík. Založení kyblíku na lano. Opět si povšimněte, že sebejištění se ruší teprve až tehdy, kdy je lezec připojen na lano!

    Průběh slaňování

    Při slaňování je nutno dodržovat několik zásad:

    • Jsme nahoře na skále, ze které chceme slanit, lano už máme provlečené ve slaňovacím stanovišti a chystáme se jej hodit dolů. Předtím je však nutno zavolat směrem dolů pod skálu „Lano!“, aby jiní lezci, kteří se zrovna nacházejí pod skálou, měli možnost se schovat či odstoupit od skály. Pak počkat asi 5 vteřin a lano poté hodit dolů. Německy se lano křičí Seil! (čti: zajl), anglicky rope! (čti: roup), italsky corda! (čti: korda), francouzsky corde! (čti: kord), rusky věrjovka.
    • Před zahájením slaňování mít pečlivě zkontrolováno, zda oba konce lana sahají na zem či k dalšímu slaňovacímu stanovišti. Překontrolovat stav a funkčnost slaňovacího stanoviště.
    • Pokud při instalaci slaňovací pomůcky na lano hrozí z daného místa pád, použít sebejištění.
    • Slaňovat pomalu. Třením mezi lanem a slaňovací pomůckou vzniká teplo, a to nesvědčí lanu. Po skončení slanění je třeba zahřátou slaňovací pomůcku co nejrychleji sundat z lana.
    • Alespoň jednou rukou (nejlépe svou zručnou – praváci pravačkou, leváci levačkou) držet lano pod slaňovací pomůckou. Při pevném úchopu za toto lano pod slaňovací pomůckou se slaňování (pohyb) dolů zastaví, při popouštění této části lana probíhá posun dolů. Rukou svírající lano pod slaňovací pomůckou se nikdy nepouštět! Pořád je nutno tam ruku mít a korigovat rychlost slaňování.
    • Pokud nohama dosahujeme při slaňování na skálu, opírat se nohama o skálu rozkročeně mírně do stran. Zlepší se tak stabilita člověka proti výkyvům napravo či nalevo. Dále: nebát se trochu zaklonit dozadu trup těla a nohama se vzepřít proti skále.
    • Při náročnějším slaňování, například v horách, obecně všude za špatného počasí, při vyčerpání, apod., použít sebejištění prusíkem (viz. dále).

    *Video:Během slaňování jedna ruka musí vždy (!) držet lano pod slaňovací pomůckou. Druhá ruka slouží jen k přidržování, ať už za horní část lana, za skálu (odtlačování a korigování směru slaňování). Popřípadě druhá ruka nemusí dělat nic. Pro udržování rovnováhy a stability postoje je důležitá práce nohou, mírné rozkročení zajistí stabilitu proti výkyvům do stran.

    Zabezpečení konců lana uzly

    Pokud konce lana nesahají bezpečně na zem, je nutno konce lana k sobě spojit uzlem. Uzel má zabránit vyslanění z lana (což je moment, kdy slaňovací pomůcka dojede ke koncům lana a vyjede z lana ven; následuje pád). Účinnost tohoto kroku hodně závisí na typu slaňovací pomůcky, např. u Stichtovy brzdy to funguje spolehlivě, uzel jí neprojde. Ale např. u populární osmy je to nejisté, zde uzel proklouznout může, neboť oko osmy je dostatečně veliké. Pokud se slaňuje po jednom prameni lana, dělá se uzel pochopitelně jen na tomto jednom prameni, pak je ale dobré zvolit objemově větší typ uzlu.

    Uzel na konci lana

    Uzly oddělené na pramenech

    Někdy je možno se setkat s praxí, kdy se i při slaňování po dvojitém laně dělají koncové uzly každý zvlášť na jednom prameni lana. Dělá se to proto, že lano se pak lépe zbavuje kroucení (co může způsobit kroucení lana, o tom více na stránce Potíže při slaňování). Nutno však podotknout, že tyto uzly jsou pak objemově menší, a spíše jim hrozí proklouznutí skrz osmu. Každopádně při jakémkoliv podezření, že konec lana nesahá až na zem, je nutné při slaňování se sebejistit prusíkem, neboť prusík se pak spolehlivě zarazí o jakýkoliv uzel na konci lana.

    Zastavení slaňování na konci lana - uzly navázané odděleně na jednotlivých pramenech slaňovací (jistící) pomůckou typu "kyblík" spolehlivě neprojdou, uzly se o slaňovací pomůcku pevně zarazí.

    Postřehy a rady pro slaňování

    Čím je lano tlustší, čili většího průměru, tím větší je při slaňování tření mezi ním a slaňovací pomůckou, a tím menší brzdnou sílu musíme vyvinout. Naopak tenké lano má menší tření, je třeba vyvinout větší sílu, což je pro ruce člověka namáhavější. A z toho odvozeně: slanění po dvojitém laně probíhá pomaleji, naopak po jednom prameni lana je rychlejší. Rovněž i pozice na laně v jeho průběhu má vliv na rychlost slanění. V horním úseku lana probíhá sjíždění po laně pomocí slaňovací pomůcky pomalu. Je to způsobeno tím, že lano je napínáno svou vlastní vahou. Pod námi totiž v tu chvíli ještě visí dlouhý úsek lana, a ten má svou vlastní váhu. Ta se přenáší na slaňovací pomůcku, čímž dochází k většímu tření mezi lanem a pomůckou. Výsledek: slaňování probíhá pomalu. Naopak když už jsme dole, a úsek lana visícího pod námi je krátký, a tudíž lehký, tření se zmenší, a sjíždění po laně dolů získává na rychlosti. A o to větší sílu musíme vynaložit rukou, kterou svíráme lano pod slaňovací pomůckou, abychom tuto rychlost zbrzdili.

    Pozor na stíny. Jak bylo výše v textu uvedeno, pokud nesahají konce lana na zem a navíc nejsou nastaveny oba konce lana do stejné horizontální úrovně, hrozí po vyslanění byť jen z jednoho pramene lana pád. Při jen letmé vizuální kontrole pohledem se může člověk dopustit omylu kvůli stínu vrženým tím delším pramenem lana. Mylně se tak může domnívat, že má ještě pod sebou dostatek dvojitého úseku lana, a ono tomu tak ve skutečnosti není. Při silném slunečním svitu je to opravdu efektní klam, nutno to mít na zřeteli a dívat se pozorně. Pozdní zjištění pravého stavu věcí může mít fatální následky.

    Jelikož se v drtivé většině při horolezectví slaňuje po dvojitém laně, je tendence lano prostě přeložit napůl, tedy nastavit lano do oka slaňovacího stanoviště svou přesnou polovinou, která je na laně většinou značena lepící páskou. Tím je ale lano během své existence stále ohýbáno a zatěžováno na jednom a tomtéž místě. Po určité době pak toto místo může být poškozeno. Pokud tedy slaňujeme z menší skály, kde naše lano na dvojato v pohodě a s rezervou sahá na zem, a my to můžeme pohledem kontrolovat, je dobré občas lano do oka slaňovacího stanoviště nastavovat i na jiných úsecích, než jen na značené půlce.

    Může se stát, že jsme v nouzi nuceni slanit na tenké pomocné šňůře průměru 7 mm, a hned je problém s tím, že slaňování probíhá velmi rychle, a jen těžko držíme lano v rukách pod slaňovací pomůckou. Když už jsme nuceni něco tak zběsilého dělat, tak záleží především na tom, aby se zvýšilo tření mezi šňůrou a slaňovací pomůckou. U slaňovací osmy je možný tento způsob: šňůru do osmy vložíme standartním způsobem, a úsek šňůry obepínající krček osmy ještě navíc protáhneme skrz velké oko osmy a podruhé obchvátíme malé oko osmy. Krček osmy tak bude šňůrou obtočen dvakrát. Tím bude větší tření a slaňování se zpomalí. Někdy i postačí dát šňůru do osmy obráceně, tedy ohyb šňůry prostrčit malým okem osmy a obchvátit velké oko osmy, a osmu si pak k sedáku připnout za velké oko. U Stichtovy brzdy: nacpat do brzdy více karabin, jež lano obchvacuje. Poslední universální metodou je lano pod slaňovací pomůckou párkrát obtočit do závitu okolo stehna své nohy, čímž se tření posunujícího lana dostatečně zvětší.

    Příklad správného a efektivního postoje při slaňování. Lano pod slaňovací pomůckou ovládá pravá ruka, levá ruka je připravená na korigování směru slaňování odtlačováním od stěn propasti, nohy jsou mírně rozkročené a poskytují takto solidní stabilitu i ve velmi kluzkém, bahnitém terénu jeskyně.

    * * *