V dnešní době přemíra materiální výzbroje vzbuzuje dojem, že právě ona je nezbytnou podmínkou pro zdar horolezeckého výstupu. To je ovšem omyl, samotná výzbroj neleze. Je to člověk, kdo leze. Žádná výzbroj vás nikam nevytáhne. Naopak vy musíte tu výzbroj tahat nahoru. Nejdůležitější je lezecký pohyb. Na příkladu horolezců starých dob je vidět, že výzbroj není pro postup rozhodující. Byť měli prosté vybavení, lezli smělé výstupy. Nepotřebovali mít ve skále vynýtované „borhákové žebříky“. Jejich nejlepším jištěním bylo jejich umění. Následující obrázky ukazují, jak základní postupy volného lezení byly účinné již před mnoha lety.
Statické lezení na tři pevné body ve stěně. Mírný odklon na natažených pažích umožňuje lezci pohled pod nohy a výběr optimálního stupu pro další postup. Wilder Kopf, Sächsische Schweiz.
Lezení koutové spáry sokolíkem. Tzv. sokolík je způsob postupu, kdy je vykonáván tah rukama při současném protisměrném tlaku nohama. Wilde Zinne, Sächsische Schweiz.
Lezení diagonální spáry na sokolíka ve stěně. Při této realizaci sokolíka nemá lezec k dispozici jednoznačnou plochu pro tlak nohama, a tak musí využívat skoupých bočních stupů pro levou nohu při současném posunutí těžiště těla doprava. Sächsische Schweiz.
Lezení rozšiřující se spáry. Pravá noha jak v kotníku, tak v koleni, je vzpříčena ve spáře, a nese hlavní tíhu. Obě paže jsou ve spáře vzpřičovány v lokti. Na nich se lezec v příštím kroku přitáhne (s mírnou pomocí levé nohy ve stěně), a posune pravou nohu ve spáře výše. Sächsische Schweiz.
Lezení komínu (německy tzv. "stemmkamin"). Nohy musí být mírně pokrčené (to vytváří klenbu, která drží), ruka za zády na chvíli odtlačí trup od skály, aby se mohl rychle posunout o kousek výše. Následuje posunutí nohou výše, a takto střídavě dál.
Komín se rozšiřuje. Posazení realizované nohama a zády trupu ztrácí na efektu, nohy jsou natažené a nevytvářejí klenbu. Lezec na ztížené podmínky reaguje skrčením jedné nohy pod trup a přechází do částečného rozporu nohama.
Lezení širokého komínu rozporem (německy tzv. "spreizkamin"). Hlavní tíhu nesou nohy, ruce vypomáhají při jednotlivých posunech nohou vzhůru. Fyzicky snadné, ale náročné na psychiku. Sächsische Schweiz.
Rozpor nohama ve stěně při traverzování. Díky rozporu nohama získává lezec stabilitu do stran, a může se velmi vyklonit na stranu při hledání chytu pro další postup. Falkenstein, Sächsische Schweiz.
Lezení očima napřed. Jako při každé jiné lidské činnosti, se i při lezení musí nejdříve myslet, pak konat. Po dosažení horizontu si lezec prohlédne a promyslí trasu dalšího postupu, možnosti jištění, a z toho plynoucí vedení lana na dalším viditelném úseku skály.
* * *
