Noční můra

  • Slaňování s kyblíkem

    26.5.2014

    Jednou z nejpopulárnějších jistících pomůcek je bezpochybu takzvaný „kyblík“, také někdy nazývaný ATC, tube anebo stichtovka. V horolezectví se pak jistící pomůcka běžně také používá ke slaňovaní z vrcholu, po dokončení výstupu. Takže kyblík není jen jistící pomůcka, ale také slaňovací pomůcka. Kyblík má u většině typů této pomůcky dva otvory, což se mimochodem hodí i pro jištění dvoupramennými lany, ale také se to náramně hodí pro slaňování po dvou pramenech lana, což je obvyklý způsob, jak se lano při slaňování instaluje, protože pak jej dole ze země máme možnost stáhnout dolů k sobě a vzít na další akci. Lano se do kyblíku vkládá tak, že do jednoho otvoru vložíme vždy jeden pramen lana, a oba takto vzniklé ohyby lana procvakneme karabinou HMS. Jak jednoduché, dalo by se říci, tak jednoduché, že nic nemůže selhat. Ale přeci – selhat může člověk. Jednoduchost svádí k rychlosti, přehlednost oslabuje pozornost. Na následujícím fotoseriálu uvidíte, co se může v mžiku nenápadně stát.

    Více »

  • Podebrání lana

    25.11.2013

    Na umělých stěnách je fixní postupové jištění umístěno v těsné blízkosti za sebou. Na první pohled to vzbuzuje pocit bezpečí a záruky pohodového a ničím nerušeného lezení.

    Jenže právě blízkost postupového jištění neustále způsobuje jednu chybu, která se nám většinou na přírodních skalách s velkými rozestupy mezi postupovými jištěními nestane.  Paradoxně tak prostředí, které má být bezpečné, produkuje nebezpečí, které nám v nebezpečném prostředí nehrozí.  Tou chybou je podebrání lana pod nižším postupovým jištěním při cvakání vyššího postupového jištění. Na krátkém fotoseriálu si ukážeme o co jde.

    Více »

  • Kotvení ocelového lana na klettersteigu

    29.6.2013

    To si takhle turista ručkuje po klettersteigu, ocelové lano mu dodáva jistoty, pevně jej drží, zvláště teď, když překonává tenhle skalní výšvih. Uf, ještě jeden pořádný přítah, a je za hranou, pak už to zase chvíli bude choďák… A do háje! Teď teprve vidí, na čem během ručkování po laně visel. Nikdy na klettersteigu nevěřte, že za rohem, kam nevidíte, je něco kdoví jak skvělého. Pokud chodíte na klettersteigy často, tak je jen otázkou času, kdy narazíte na nějaký šmejd, starou ruinu nebo zflikovanou záplatu konstrukce. Pokud vám lano mizí někam za horizont skály, vždy dříve, než se na lano zavěsíte, silně za něj zatahejte, zda drží a nepovoluje se. I po tomto prozkoušení pak postupujte opatrně, pokud to jde, tak se na lano nezavěšujte plnou silou, snažte se lézt po skále, jako při normální skalním lezení. Teprve až spatříte následující kotvení lana, které je v pořádku, můžete si oddechnout a lanu začít důvěřovat. Věřte jen tomu, co vidíte.

    Více »

  • Chaos na jistícím stanovišti

    7.5.2013

    Jistící stanoviště má být výspou klidu, podle situace úkrytem nebo odrazovým můstkem pro naší psychiku při dalším postupu, má být oázou, kde znovu nabudeme rozumu po předešlém stresu. Aby jistící stanoviště vzbuzovalo pocit bezpečí, musí být přehledné, rychle a snadno pochopitelné. Je skutečným neštěstím a k vzteku, je-li na stanovišti chaos, zmatek a nejasnosti ohledně toho, co je k čemu připojeno, co za co drží a kam který konec lana vede. Zpravidla takové děsivé situace nastávají, když se na jednom jistícím stanovišti sejde vícero lezeckých družstev. Obvykle to nastává na koncích cest, například na vrcholu věže, kam vede několik cest, u slaňovacích stanovišť a vratných jistících bodů na konci cest. Následující obrázek ukazuje situaci ze života, není to připravené pro ukázku, tohle se opravdu stalo.

    Více »

  • Náhlý zvrat počasí v zimě

    4.3.2013

    Zimní období je na vrcholu, měsíc březen nám tradičně přináší nejlepší podmínky pro zimní horolezectví v Tatrách i Alpách. Kromě radosti ale zimní hory přináší i specifické starosti. Asi hlavním strašákem zimních hor je tradičně v myslích horolezců lavina. A vcelku oprávněně, s ní opravdu žádné žerty nejsou. Ale pod vlivem tohoto fenoménu nesmíme zapomínat na prozaičtější zimní nebezpečí, a tím je náhlý zvrat počasí – či také zvaný vichřice, wettersturz, blizzard, anebo prostě totální humus, kombinující tři průserové složky: vítr, sněžení, mlhu. Tyto složky bohužel někdy tvoří kulisu posledního dějství… V následujícím textu si stručně řekneme, co udělat pro to, aby to nejlépe vůbec nenastalo, a když už do toho spadneme, tak co v tu chvíli dělat.

    Více »

  • Přilba v zimě

    12.11.2012

    Jednou z nejdůležitějších ochranných sportovních pomůcek při horolezectví je přilba. Kvalitní, odpovídající normám EN nebo ještě lépe UIAA. Ovšem jen samotný fakt, že máme takovou přilbu ještě neznamená, že máme chráněnou hlavu. V nemenší míře také záleží, jak zdravý rozum v té hlavě použijeme při nasazování přilby. Přilba musí obepínat celou vrchní část hlavy, dolní okraj přilby má lemovat čelo a týl hlavy. Pásek přilby musí být přiměřeně utáhnutý pod bradou, aby se bránilo sesmeknutí přilby. V létě většinou lidé nemají se správným posazením přilby na hlavu problém. Ale hotovou pohromou je zimní období, kdy kvůli nízké teplotě nosíme čepici, a přilbu jsme nuceni posazovat právě na ni. Nad podivuhodnými kreacemi, které jsou někdy lezci s přilbami na čepici schopni vytvořit, se chvílemi tají dech. Podívejme se tedy, jak vypadá špatně nasazená přilba, a jak správně.

    Více »

  • Zaseknutí lana ovinutím

    4.6.2012

    Při slaňování nás mohou potkat různé potíže, ale jedna z těch potíží je taková vždy vzbuzující obavu – zda půjde lano stáhnout dolů. Stát se toho může dost, například to, že lano po vytažení z oka slaňovacího stanoviště spadne do nějaké skalní štěrbiny a tam se zasekne, nebo se lano na mnoha místech dotýká skály a vzniklé tření brání stažení. Také jsou časté případy, kdy kruh, je-li ke skále položen na plocho, se může při tahu za pramen lana, který do něj vstupuje shora, přitisknout ke skále a lano skřípnout. Poněkud nešťastné a (až po vyřešení problémů) komické jsou případy, kdy si na laně zapomeneme navázaný uzel, a lano pak nejde stáhnout, protože uzel svým rozměrem neprojde okem slaňovacího stanoviště. Většina těchto potíží má společné jmenovatele, a to nevhodný tvar skály, případně lidskou zapomětlivost. Nebo-li jsou to věci, kterých si můžeme při troše snahy s předstihem všimnout. A tak člověk nabývá pocitu, že když je na skále, kde je dobře umístěné slaňovací stanoviště, a vše si zkontroluje se vzornou pozorností, tak pak se přeci už nemůže nic stát. Jenže může. Je tu lano, tedy ten předmět, jehož se daný proces (stahování) týká. Lano má nějaké vlastnosti, a tak se během stahování nějak chová. A to už tolik naplánovat nemůžeme. V následujícím případu si ukážeme, co se může stát.

    Více »

  • Nadebrání lana

    14.12.2011

    Při lezení v situaci, kdy nemá prvolezec cvaknuté ještě ani jedno postupové jištění, jde o věru napínavý moment, kdy v případě, že nám nějaký krok nevyjde, pád nevyhnutelně skončí na zemi. Pád na tvrdou zem je vskutku lezcova noční můra. A tak jakmile je první postupové jištění osazeno a cvaknuto, hoj – to je radosti! Pocit úlevy navozuje dojem, že už jsem za vodou. Ale kdepak. Často, a právě na dobře borháky zajištěných skalách nebo umělých stěnách je to ještě výraznější, boj o zdravé kosti teprve vrcholí. Zdaleka největší nebezpečí dopadu na tvrdou zem nám hrozí při dosahování druhého postupového jištění. Jako většina problémů má i tento původ v člověku a jeho chybě. Bez chyby člověka by toto nebezpečí nenastalo nebo bylo alespoň podstatně eliminováno. Tou chybou je uspěchání, snaha se rychle dostat pryč z nepříjemnosti. Taková typická lidská trampota – ve snaze uniknout potíži, dostaneme se do ještě větších potíží. Na následujícím příkladu se podíváme, jak to vzniká.

    Více »

  • Špatně osazená lepená skoba

    4.7.2011

    Ne každé trvale osazené jištění ve skále je bezpečné, a to ani pokud je nové. Novota neznamená kvalitu, to si musí do paměti vštípit každý horolezec. A dvojnásob to platí, pokud se to týká jištění, které udělal někdo jiný. Nadšení prvovýstupců je hezká věc, ale ne vždy zaručuje správný výsledek. Prvovýstupci jsou mezi horolezci oblíbení, a aby ne, když našemu sportu přinášejí nové cíle. Ale zároveň k jejich výrobkům musíme být velmi kriticky opatrní, ostatně jako ke všemu, co dělají lidé zachvácení nadšením a vášní, jenž tak spolehlivě zatmívá rozum. Snaha rychle „udělat“ cestu, stůj co stůj dosáhnout svého sportovního úspěchu, je často příčinou výroby nebezpečných zmetků. Jištění není jistota, jistota není žádná a opatrnosti není nikdy dost. V následujícím článku si ukážeme, jak takové zkažené nové jištění vypadá.

    Více »