Jistící pomůcka ATC Guide

Jistící pomůcka Reverzo1

1.část  2.část

1.část 2.část 3.část

Smyčky a jejich použití jako postupového jištění

Pomocí smyček můžeme budovat postupové jištění na:

• skalních hrotech (tzv. obvodová smyčka)
• vkládáním uzlu na smyčce do skalních puklin (tzv. spárová smyčka)
• provazováním skalních hodin

Obvodové smyčky na hrotech

Na obtočení skalního hrotu je nejlépe použít popruhové smyčky, a to šité švem. Pokud je smyčka tvořená spojením pomocí uzlu, měla by být na skalní hrot usazena tak, aby se uzel vůbec, nebo jen minimálně dotýkal povrchu skály. Jinak hrozí, že se uzel při případném střídavém zatěžování a odlehčování smyčky třením o skálu rozváže.

Smyčky kulatého průřezu nejsou tak vhodné, neboť pro svůj tvar mají schopnost valivého pohybu, a hrozí u nich, že se z hrotu snadno sesmeknou. Pokud ale i popruhová smyčka na hrotu špatně drží a je ohrožena sesmeknutím pohybujícím se lanem (pohyby lana způsobuje lezec svým lezením), dá se stabilita smyčky na hrotu vylepšit zatížením, nebo lze opět využít gumu, napínající smyčku, např. ke vklíněnci nebo smyčce založené na opačně orientovném spodním hrotu.

Další možností osazení je stažení smyčky kolem hrotu. Často k tomu účelu používá prusíkovací smyčka, ale to spíše z pohodlnosti jejího snadného navázání. Ale prusíkovací smyčka se hůře utahuje, zůstává často volná a hrozí její sesmeknutí z hrotu. Daleko optimálnější je použití kravské osmičkové smyčky.

	Video - délka 00h 00m 14sek, bez zvuku Osazení skalního hrotu je snadné a rychlé, což činí z hrotu oblíbený jistící bod. Čím je skalní hrot výraznější, tím na něm smyčka lépe drží. Potřeba je dávat pozor na to, zda je hrot pevně spojen s masivem skály.

Skalní hodiny

Skalní hodiny je nejlépe provazovat popruhem, ale ne vždy je to možné. Pokud je dutina za sloupkem hodin příliš malá, musí se smyčka otvorem dost pracně „prošťournout“, a to s ohebným popruhem moc nejde. Tehdy se často musí použít smyčka kulatého průřezu, která je méně ohebnější. O skalních hodinách si nemá cenu dělat iluze, jejich pevnost odpovídá jejich velikosti a druhu horniny, ze které jsou. V žule vzácně se vyskytující hodiny jsou pevné, i když jsou menší. Rovněž hodiny ve vápenci jsou relativně pevné. Ovšem na pískovci, kde se hodiny vyskytují nejvíce a jsou častým postupovým jištěním, se o účinné pevnosti dá hovořit až když je sloupek hodin tlustší než 5 cm. Tenčí pískovcové hodiny jsou mnohdy pofidérní, a svou případnou destrukcí představují spíše "přírodní tlumič" pádové síly.

Skalní hodiny se provazují buď "jednopramenně" (možné jen u smyček spojených uzlem; smyčka se rozváže na jeden pramen, prostrčí se hodinami, a pak se opět spojí uzlem), anebo "na dvojato" (už do okruhu uzavřená smyčka se provlékne hodinami a do obou konců smyčky se připne karabina.

Upozornění: Nikdy se nesmí sloupek hodin ovázat prusíkovací (liščí) smyčkou. Tato smyčka má tendenci se stahovat do nejužšího místa, tedy tam, kde jsou skalní hodiny nejslabší.

Spárové smyčky

Vkládání uzlu na smyčce do skalní pukliny je částečně podobné zakládání vklíněnců. Princip je totožný: najít ve skále puklinu, která je v jedné své části širší, než uzel smyčky, a v jiné své části užší, přičemž se puklina musí zužovat ve směru případného zatížení pádem. K tomu se používají převážně smyčky kulatého průřezu, ale je možno použít takto i popruh, což je výhodné, když zúžení pod uzlem je příliš výrazné.

Upozornění: Uzel smyčky není tvrdý, nelze s ním zacházet úplně jako s vklíněncem. Uzel je relativně měkký a tvárný, při zatížení se může tlakem na skálu zúžit a vysmeknout se ven ze skalní pukliny. Proto má-li být jištění uzlem na smyčce co platné, musí být zúžení skalní pukliny výrazně větší, než objem uzlu.

Uzel na smyčce by se měl do skalní pukliny vkládat v mírně povoleném stavu, zvláště je-li vnitřek spáry úzký a vnitřní stěny spáry křivolaké. Až teprve po založení jej tahem za oko smyčku utáhnout. Uzel se tak lépe přizbůsobí tvaru skalní pukliny. Volné konce smyčky trčící z uzlu musí být dostatečně dlouhé, jednak aby se nerozvázal uzel, ale i pro to, že delší konce usnadní druholezci vyjmutí uzlu ven ze skály.

Vlastní oko smyčky musí být tak dlouhé, aby dostatečně umožnilo optimální směr zatížení celé smyčky. Pod hnízdem, ve kterém je usazen uzel smyčky, pokračuje zúžená část spáry. Tou je ideální vést prameny oka smyčky, aby se docílilo toho, že uzel smyčky bude při zatížení tlačen svisle dolů proti zužujícímu se místu spáry. Naopak při příliš krátkém oku smyčky je uzel při zatížení tažen více horizontálně ven ze spáry, kde spára nemusí být tolik zúžená, a hrozí jeho vypadnutí.

Je dobré mít ve výbavě alespoň pár smyček, které jsou upravené pro použití jak v širší spáře, tak zároveň i v užší spáře. Když lezeme, dopředu nevíme, jak která spára bude široká. Pokud nalezeme do obtížného místa, a potřebujeme rychle smyčku založit, než nám dojdou síly v daném místě, nemáme mnoho času na to, se přehrabovat v jednotlivých nesených smyčkách - hodí se mít po ruce jednu, na které máme jak velký uzel, tak malý uzel, a pohotově se rozhodneme použít ten, který lépe bude do spáry pasovat. Takovou univerzální smyčku si vyrobíme tak, že na obou pramenech nejdříve navážeme větší (dvoupramenný) uzel, ale jeden z volných konců uděláme výrazně delší, a na něm pak navážeme menší uzel.

Některé spáry se sice výhodně zužují ve směru dolů, ale jejich tvar není takový, aby úplně kvalitně držely uzel smyčky uvnitř. U takových spár je obava, že při zatížení se uzel valivým pohybem ze spáry uvolní. Ovšem určitou konstrukcí smyčky můžeme toto nebezpečí zmírnit, protože při dané konstrukci je uzel při zatížení tlačen dovnitř spáry. Na smyčce navážeme dva uzly, ale jeden pramen mezi nimi uděláme o poznání kratší. tento kratší pramen musíme poté do spáry vkládat jako vnitřní. Uvedená konstrukce využívá excentrické podoby vůdcovského (popř. osmičkového uzlu). Při zatížení vnitřního, kratšího pramene smyčky je uzel nakláněn na stranu zatěžovaného pramene - tedy do nitra spáry.

Další metody

Skalní hodiny se na pískovcové skále zpravidla tvoří ve vodorovných řadách. Někdy jsou tyto řady poměrně blízko sebe, a tak se mohou dvoje skalní hodiny ocitnout relativně blízko nad sebou. A to nám dává možnost, jak pomocí jediné smyčky udělat zálohovaný jistící bod. Smyčkou postupně obě hodiny křížově provážeme. Pokud při zatížení jedny hodiny prasknou, okruh smyčky stále ještě prochází druhými hodinami, které ty první zálohují. Použitím smyčky s hrubším opletem (ochlupacené) také přináší znatelný rozklad síly. Tření mezi povrchem skály a opletem smyčky pohlcuje část zatěžující síly, takže jednotlivé skalní hodiny jsou zatíženy méně, než kdyby byly kterékoliv z nich provázány samostatně.

Rovněž je výhodné v terénu najít dva protilehlé skalní hroty. Napnutím smyčky mezi tyto dva hroty dosáhneme upevnění smyčky osazené okolo horního hrotu, který je hlavním jistícím bodem, určeným k zachycení případného pádu. Lze provést jednou smyčkou. Na smyčce navážeme oko, které obchvátíme okolo horního hrotu. Jeden volný konec smyčky musí být dostatečně dlouhý, a ten obchvátíme okolo dolního hrotu a vedeme jej zpět nahoru k oku smyčky, kde jej pomocí lodního uzlu navážeme na karabinu, připnutou do oka smyčky. Pomocí lodního uzlu provedeme vypnutí pramene smyčky. Lodní uzel je potřeba zajistit pomocným uzlem. Samozřejmě karabinu postupového jištění, kam zapneme jistící lano, musíme cvaknout do oka smyčky na horním hrotu.

Zúžení, kterým neprojde uzel navázaný na smyčce, můžeme někdy vytvořit uměle, a to pomocí druhého uzlu. Lze využít jen v dutinách kulovitého tvaru, které mají postranní stěny bránící tomu, aby se uzly zhroutily do strany. Na smyčce navážeme dva uzly. Nejprve do nitra dutiny vpravíme uzel blíže oku smyčky, a poté jej utemujeme druhým uzlem, který je blíže volným koncům smyčky. Tahem za oko smyčky se první uzel snažíme napresovat k druhému uzlu tak, aby se uzly o sebe zaklínily, a celá soustava nešla z dutiny vytáhnout. Nutno upozornit, že takovéto osazení smyčky je titěrnou a zdlouhavou prací s nejistým výsledkem. Většinou je takový jistící bod labilní a není radno se na něj moc spoléhat.

Uzly v kulaté skalní dutině	Kombinace spárové smyčky a provázání hodin

V některých případech lze u skalních hodin použít kombinaci spárové smyčky s uzlem a provázání skalních hodin. Buď se jedná o případ, kdy u dolního konce sloupku hodin je zářez, za který je možné umístit uzel smyčky, anebo je dutina za dolní částí sloupku hodin úzká, že ji uzel neprojde. Avšak upevnění uzlu v takové požadované poloze nemusí být ideální, a pak oprávněně panuje obava, že uzel se posune do polohy, kde je prostor širší a při zatížení by proklouzl. Proto se navíc ještě smyčka protáhne skrz hodiny. Pokud uzel spárové smyčky proklouzne, smyčka ihned přejde do formy smyčky provázané hodinami. Jedná se de fakto o zálohování.

Nošení smyček

Smyčky musíme nosit tak, aby nám nijak nepřekážely a nemohly se během lezení zaplést za naše ruce a nohy, nebo nedejbože utáhnout kolem krku. Proto by neměly volně plandat a být svěšené příliš dolů. Ve smyčkách musí být pořádek a úhlednost. Pokud je neseme přes rameno, neměly by sahat pod úroveň pasu. Když je máme připnuté na materiálovém poutku sedáku, neměly by dosahovat pod kolena.

Kratší smyčky spojené do okruhu nosíme buď připnuté karabinou na poutkách sedáku. Někteří lezci aby ušetřili karabinu volí připevnění smyčky k poutku sedáku pomocí jednoduchého prusíku (tak lze nosit i smyčky nespojené do okruhu, zvláště se tak hodí mít pár smyček při lezení na pískovcích, kde se často prostrkávají skalní hodiny, a je výhodné mít připravenou smyčku nesvázanou do okruhu).

Delší smyčky spojené do okruhu se nosí přes rameno, podobně jako šerpa, přes trup těla jde úhlopříčně. Pokud máme více takových smyček, všechny musí být vedené shodně, nesmí se křížit tak, že část jich bude přes levé rameno, a druhá část přes pravé rameno. Vrchní křížící smyčka by pak blokovala ostatní spodní smyčky, které bychom nedokázali sundat.

Velmi dlouhé smyčky spojené do okruhu se obvykle nosí přes rameno tak, že se nejprve smyčka překříží do tvaru cifry 8, obě oka se k sobě přiloží a takto zdvojenou smyčku si zavěsíme přes rameno. Máme-li však více takových smyček, vzniká v jednotlivých pramenech chaos, a často při snaze ji sundat se smyčky přes rameno beznadějně do sebe zamotají. Proto při větším počtu velmi dlouhých smyček je lépe je nosit tak, že každá jedna smyčka je spojena přes rameno těla karabinou. Další možností je vícenásobné ovinutí na karabinu, přičemž pak smyčku neseme na poutku sedáku připnutou za jednu karabinu, druhá karabina zatěžuje dolní ohyb smyčky.

Tip: Pokud lezete s batohem, tak smyčky nesené přes rameno si nandejte až po batohu, smyčky musí být navrchu. Jestli zapomenete a nasadíte přes ně batoh, tak už je nevyndáte. Je hororový zážitek během lezení zjistit, že když chceme založit postupové jištění a potřebujeme smyčku, že ji máme uvězněnou pod batohem.

© Tomas Kublak - vytvořeno 2001 - aktualizováno 20.7.2009; Upozornění: Přes veškerou snahu o správnost jsou všechny údaje na této stránce bez záruky, autor nenese odpovědnost za škody a újmy způsobené používáním této stránky.  Homepage

***