Jistící pomůcka ATC Guide

Jistící pomůcka Reverzo1

1.část  2.část

1.část 2.část 3.část

Dolní jištění

Klasický způsob jištění, téměř nutný, chce-li člověk, aby vykonaný výstup měl sportovní hodnotu. Ideou tohoto stylu jištění je vnímání skály jako nedostupného terénu, ke kterému člověk přijde, a z místa, odkud už nelze dál jít pěšky, začne lézt s cílem dostat se na vrchol. A cestu k němu takříkajíc "dobývat" metr za metrem. Tento styl jištění však sebou nese podstatné riziko, a tím je možnost pádu. Dolní jištění je typické pro lezení v horách, na pískovcových skalách (věžích), zkrátka všude tam, kde jsou vrcholy skal jinak nedostupné pěší chůzí, nebo kde jsou skály velkých rozměrů, a výstup na ně je dlouhý na několik lanových délek. Je to jistící styl horolezců-romantiků, dobrodruhů, ale i ambiciózních sportovců... Průvodním jevem při tomto způsobu jištění bývá strach z pádu.

Při dolním jištění lanem si lezec buduje postupová jištění odzdola nahoru, a při lezení od něj vede lano dolů. Do postupových jištění připíná karabiny, a skrz ně vede své lano. Vždy, když nějaké postupové jištění zřídí (tzv. „založí“), tak jej vzápětí opustí a vyleze nad něj, tedy se znova vystaví možnosti pádu. Postupové jištění při tomto stylu pouze dočasně řeší nebezpečí pádu, a to se s každým postupem vzhůru znova vrací, ba dokonce stává vážnějším. Logicky z toho plyne, že při malých rozestupech mezi postupovými jištěními je lezec ohrožen jen krátkými pády, naopak při větších rozestupech mezi postupovými jištěními je lezec v některých okamžicích ohrožen dlouhým pádem.

Lezec při tomto způsobu jištění lano za sebou táhne, proto se slangově říká, že lezec cestu "natahuje", případně „vytáhne cestu“. Lezec natahující lano se nazývá prvolezec. Jeho partner  obsluhuje jistící pomůcku, skrz kterou posunuje lano, a proto se nazývá jistící osoba nebo „jistič“. V případě, že prvolezec spadne, jistič zabrzdí posun lana v jistící pomůcce, a tím pád zadrží. Po pádu tedy situace vypadá tak, že jistič dole drží lano v jistící pomůcce, od něj vede lano nahoru k nejvýše založenému postupovému jištění, které pád zachytilo, a odtud vede lano dolů k spadlému prvolezci, který nyní visí na laně ve stěně.

Vedení lana

Prvolezec během výstupu musí dbát na to, aby lano pod sebou táhl správně. Musí si udržovat povědomí o tom, jak bude případný pád vypadat, a jak se lano během pádu bude chovat a kudy je vedeno. Velmi nebezpečný je moment, kdy se lano prvolezci dostane mezi nohy a zadem kříží jednu z noh. Pokud prvolezec v ten moment spadne, lano se mu zaplete za nohu a při zachycení pádu jej přemetem převrátí vzhůru nohama. Spadlý lezec se dostane do rotace a jeho hlava je nahozena proti skalní stěně.

Při zachycení pádu lezce působí na lano značné síly. Kvalitní, nové a normy splňující horolezecké lano pád v pohodě vydrží. Jediné, co jej může ohrozit, je jeho kontakt s ostrou skalní hranou v momentě zatížení. Tehdy se lano může přeseknout. Čelí se tomu správným vedením lana v terénu a vhodným rozmístěním postupového jištění - viz. Taktika postupového jištění.

Zapínání lana

Lano, jehož prostřednictvím je realizováno jištění, prvolezec zapíná do karabin jednotlivých postupových jištění. Slangově se používá výraz "cvaknou karabinu" (popř. expresku). Vlastní motorická činnost zapnutí lana do karabiny musí být dobře zvládána, cvaknutí musí být prováděno automaticky, skoro nevědomky. Začátečníci kteří mají s cvakáním lana problémy, by si měli někde doma upevnit expresku s karabinou, a pod ním mít složené lano, a kdykoliv půjdou okolo, tak si lano do karabiny cvaknout, aby si vypěstovali automatickou zručnost.

Různé způsoby cvakání lana do karabiny postupového jištění

Jednou z potíží při zapínání lana je vlastní váha lana a jeho tření o terén. Lano pak jde obtížně vytáhnout rukou nahoru ke karabině. To vede k potřebě přehmátnou rukou při tahání lana, ovšem pro to je nutné si lano v momentě přehmátnutí podržet. Často k tomu lezci používají zuby. Opět je potřeba varovat, pokud v momentě podržení lana v zubech spadneme, reflexivně můžeme zatnout zuby a při dopadu dojde k jejich poranění. Zkušení lezci proto, i když ne vždy to lze uskutečnit, dolézají pasem těla až k zapínané karabině, tudíž pak mají lano blízko u karabiny a nemusejí ho dlouze zdvihat.

Při zapínání lana je potřeba dávat pozor, aby během zapínání neuvízl prst pod lanem. Zvláště je to nebezpečné, když cvakáme lano z posledních sil a hrozí, že co nevidět spadneme. Pokud v momentě pádu budeme mít prst přiskřípnutý mezi lanem a karabinou, hrozí vážné poranění prstu!

Sestup - spouštění a slaňování

Poté co prvolezec dosáhne konce cesty nebo konce lanové délky, a zbuduje nahoře jistící stanoviště, zřídí si sebejištění, a pro další chvíle se stane jističem. Od této chvíle bude dobírat druholezce. Druholezec je už jištěn shora, má horní jištění, a není tedy ohrožen pádem, pouze si při neudržení se na skále odsedne do visu v laně.

Pokud se leze pouze na malých skalách, kde svou délkou stačí lano přeložené napůl, tak je často praxe taková, že jistič prvolezce poté, co dosáhl posledního, nejhornějšího jištění (které se nazývá vratný bod), spustí dolů pomocí jistící pomůcky. Spouštění přímo přes oko fixního vratného bodu však není vůči němu příliš šetrné! Lano totiž bývá často ušpiněno prachem, někdy i pískem, a třením lana se obrušuje oko vratného jištění. Pokud se jedná o hojně navštěvovanou skalní oblast, kde o víkendech leze množství lidí, může již po několika málo letech být oko vratného bodu zbytečně poškozené. Bývá nepsaným zvykem v situaci, kdy k danému vratnému bodu polezeme několikrát, dát si do něj své karabiny s pojistkami zámku, a přes ně se spouštět, a při posledním výstupu se na zem vrátit slaněním. V průběhu spouštění může, chce-li, spouštěný lezec se skály vyjmout svůj horolezecký materiál, který použil na tvorbu postupových jištění.

Během spouštění je vratný bod obvykle jediným jištěním, a proto musí být věnována značná pozornost jeho kvalitě. Nejlepší je, když je tvořen masivním vrtaným borhákem nebo slaňovacím kruhem. Bezpečnost ještě zvýší, je-li vratný bod složen ze dvou jistících bodů, které jsou vzájemně propojeny a tudíž se zálohují. Více o konstrukci vratného bodu na stránce Horní jištění.

Poté co na dané cestě již nebudeme dál působit, nezbývá, aby poslední ze skupiny, kdo k vratnému bodu přileze, odtud slanil. Při instalování lana pro slanění jej musíme provléknout přímo okem vratného bodu. Aby to šlo provést, je nutno se odvázat z lana. Provádíme to zásadně tak, abychom v každý okamžik měli lano k sobě připevněno, a to nám nemohlo vypadnout z rukou.

Slanění je jedinou možností, jak se vrátit dolů, je-li vratný bod takové konstrukce, která neumožňuje spouštění prvolezce jističem. Typická situace je slanění ze smyčky z umělého vlákna, kdy jsme předtím odebrali karabiny (které jsme nebyli ochotni ponechat navždy v terénu). Pozor – pokud by jistič spouštěl lezce dolů lanem vedeným skrz pouhou samotnou smyčku, je to životu nebezpečné, neboť třením lana vzniká značné teplo, které smyčku velmi brzy přetaví! Dále slanění uplatníme v situacích, kdy je kovové oko vratného bodu příliš rezavé, což by při spouštění poškozovalo naše lano, anebo jsou na oku vratného bodu ostré hrany, které opět mohou lano při spouštění poškodit.

Lezecké družstvo na vícedélkových výstupech  

Pokud je výstup na horu, skálu, věž, delší jak jedna lanová délka, je nutno během výstupu zbudovat ve stěně jistící stanoviště (slangově „štand“). U jistícího stanoviště končí předchozí lanová délka, a začíná následující lanová délka. Lanovou délkou se míní úsek, který je prvolezec schopný vylézt odjištěn lanem, které si za sebou táhne. Optimální vzdálenost mezi jednotlivými jistícími stanovišti by měla zhruba odpovídat právě délce lana. Obvykle je to 50 m dlouhé lano. Často však bývají úseky mezi jistícími stanovišti kratší, neboť nás omezují možnosti skály pro zbudování jitícího stanoviště. Než abychom se po 50 m nad předchozím jistícím stanovištěm ocitli v úseku skály, kde nejde založit pevné jištění a zbudovat tak další jistící stanoviště, je lepší „zaštandovat“ o trochu níž, kde pro to jsou podmínky dobré.

Pohyb lezeckého družstva na více délkových cestách je možno rozdělit na dvě formy, a to na tzv. „zásobník“ a tzv. „frontu“.

Zásobník se často popisuje výrazem „střídavě“. Jeho principem je pravidlo „kdo přijde poslední, odejde první“. Nejpraktičtější forma postupu lanového družstva při klasickém lezení, protože šetří čas. Předpokládá se, že dvoučlenné lezecké družstvo je tvořeno výkonnostně rovnocennými partnery. Druholezec, který přileze na jistící stanoviště, může plynule pokračovat v lezení výše, to už jako prvolezec. Pokud nemá nějaký důvod pro to, aby se zdržel na jistícím stanovišti delší dobu, nemusí si při míjení jistícího stanoviště zbudovávat sebejištění. Stačí když jej pořád jistí kolega. Sebrané jistící prostředky si přilezivší druholezec může ponechat u sebe, neboť tím, že přeleze výš a bude další lanovou délku natahovat (to už bude prvolezcem), je bude potřebovat pro budování svých postupových jištění. V případě, kdy lezecké družstvo má více než dva členy, jsou logicky ti uprostřed zbaveni možnosti lézt jako prvolezci. Ve vedení lana se střídají pouze první a poslední lezec družstva.

Fronta je vhodná pro lezecké družstvo tvořené nestejně zdatnými lezci. Řídí se pravidlem „kdo první přijde, první odejde“ Někdy se také popisuje výrazem „vláček“. Zkušenější leze stále jako prvolezec, nezkušený je stále v pozici druholezce. Při setkání obou lezců na jistícím stanovišti musí druholezec vrátit sebrané jistící prostředky prvolezci. Také si lezci musí na jistícím stanovišti prohodit role jističů. Prvolezec, který dobíral druholezce, musí zrušit jištění (vyndat lano z jistící pomůcky, a jistící pomůcku uklidit), načež do štandu zapne svou jistící pomůcku druholezec a vloží do ní lano vedoucí od prvolezce. Tím jej začne jistit. V mezidobí, kdy nejsou lezci jištěni přes jistící pomůcky, musí mít oba zřízené sebejištění. V případě, kdy lezecké družstvo má více než dva členy, postupuje se analogicky, jeden stále leze jako prvolezec, ostatní jej v daném pořadí následují.

© Tomas Kublak - vytvořeno 2000 - aktualizováno 9.8.2008; Upozornění: Přes veškerou snahu o správnost jsou všechny údaje na této stránce bez záruky, autor nenese odpovědnost za škody a újmy způsobené používáním této stránky.  Homepage

***